tag:blogger.com,1999:blog-81442517236915488492012-01-27T18:52:20.081+01:00aneb hlupoty obrovského dosahu, leč nepatrného dopaduhajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.comBlogger2721100tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-28082061329464989842012-01-27T18:46:00.002+01:002012-01-27T18:52:20.096+01:00

Prožívám zběsilé jízdy napříč bezčasím. Jsem sám, i když návštěva pátého patra byla až příliš školní. Bez dechu s lahví pomerančového džusu, neb džus na rozdíl od destilátů nevede k zapomnění vlastního myšlenkového mění, jsem koukal na svět, který se odtud vždy zdál zbarvován barvami duhy. Ačkoli jsme odtud měli stále blíž k zemi než k nebi, budila naše souzněnost zdání, že se můžeme dotýkat

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-47776253532292399632012-01-22T00:00:00.004+01:002012-01-22T02:39:53.297+01:00

Poslední část mé trilogie. Nyní už ve čtyřech dílech. Ze všeho mi jde hlava kolem. Říkám si, že lepší je moc nemyslet. Měl bych dát spíš na tělo, jelikož to prý bývá spolehlivější. Chodí do školy, sluší mu kabát a nejvíce přijde vhod, když chci utéct do polí. Hlava mi jde kolem, i když mizí v oblacích. Bohužel tělo zůstává (opět?) při zemi a začínají jej bolet záda ze vší té tíhy. Něco co v sobě

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-5543566520642817872012-01-21T00:12:00.001+01:002012-01-21T00:23:55.595+01:00

Existují místa z nichž člověk raději uteče, než aby byl svědkem vlastního pádu. Třeba vysoký útes. Poslední hlupoty jsou výsledkem podlehnutí. Podlé hnutí mysli na to, co vše se přihodilo. Snažím se zůstat nohama na zemi, ale je stále těžší neodevzdat se moci nafukovacích balónků, jelikož jejich síla dokáže poponést mysl mezi mraky. Člověk je od nepaměti obchodník s nadějí, vklad očekávání je ale

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-83073093734707659662012-01-20T01:24:00.003+01:002012-01-20T01:32:52.407+01:00

Problémy s lichými ponožkami se více než jindy promítají do života. Proč vše co má být v páru, dopadá liše? Další klišé? Nemůžu spát, sny mi ožívají a já trávím noci v návratech, přestože vím, že vzpomínky ubíjí přítomnost. Chtěl bych si vybírat z mnoha snových tváří, jsem však uvězněn jen za jednou z ní, která mi zní za zdí. Rád bych se probudil ze snů a byl jen bytostí odnikud, hledal kdekoho,

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-42800842497196417292012-01-13T21:49:00.001+01:002012-01-13T22:30:03.309+01:00

Musím přemýšlet, jenže myšlenky mi míří do všech stran. Patrně jen prázdná slova plní deníček, má mysl se totiž upíná k jediné. Jistý jen svou nejistotou a láskou k té, kterou miluji už tři roky. Jen mi to dříve docházelo trošku jinak, zmatečně, sebejistě, sobecky, zkrat(k)ovitě. Poslední týdny stále pobíhám mezi sevřením a objetím a hledám, ale nenalézám, míru svého sebeodevzdání. Netoužím být

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-17652942229592094592012-01-11T18:25:00.001+01:002012-01-11T21:40:34.882+01:00

Řešil jsem nyní problém se svým slonem. Teda alespoň jsem si myslel, že si mám vyřešit svůj problém ze slonem. Vše se má tak, že jsem si na kousek papíru, který mám vedle počítače k zapisování hlupot, napsal: „ Vyřeš svůj problém se slonem!“ A jelikož s žádným slonem v konfliktu nejsem (je však možné, že je nějaký slon v konfliktu se mnou), tak mi vyřešení tohoto problému trvalo dost dlouho (a

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-46488165524421793752011-11-02T21:27:00.002+01:002011-11-02T21:28:58.707+01:00

Tak je to zase venku... Už asi budu hlupotovat jenom na blogu... Zatím, předtím i potom... napsanou...

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-19800406907730665082011-10-02T00:16:00.001+01:002011-10-02T00:29:20.295+01:00

Stálé dýchám, stále snívám, a stále mívám problém vyslovit slovo „croissant“. Překvapivě ho ale dokážu napsat. Což se jednou může hodit, pokud skončím jako Stephen Hawking. To znamená neuvěřitelně chytrý, docela bohatý a občas dabující kreslené seriály. Do té doby si budu muset vystačit s loupáky. A taky s hlupotami. I když to vypadá, že je poslední zanedbávám, opak je pravdou. Uodvrap ej kapo,

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-89128390492306379852011-09-28T22:10:00.000+01:002011-10-02T00:15:59.738+01:00

Stále sním o tom, že jednou napíšu best celer. Bohužel zatím jen koušu mrkev. A proto je potřeba zatnout zuby a překousnout to. A možná trochu vážit slova. Případně zkusit vážit něco jiného. Objevil jsem teď totiž v kuchyni váhu. Stále mi vrtalo hlavou, proč tam máme ty divné hodiny, které ukazují čas jen tehdy, když na ně něco položím. A pomocí mé milé jsem konečně prozřel. V kuchyni je celkově

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-55594804239730193032011-09-06T23:03:00.000+01:002011-10-02T00:08:30.685+01:00

Kvůli zdárně splavené Bublině jsem před chvíli viděl novou Janu Eyrovou a musím se přiznat, že mě to trochu zklamalo. Asi jsem čekal trochu víc od filmu, kde se Alenka z říše divů zamiluje do Magneta z X-menů, dohlíží na ně Bondova šéfová M a kde se Billy Elliot chystá na misionářskou výpravu. Škoda. Ale mohlo to dopadnout mnohem hůř. Třeba jsem mohl skončit s dívkou, která raději čte klasiku (

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-39725086831999060512011-09-03T23:49:00.000+01:002011-10-02T00:03:10.788+01:00

Konec prázdnin jsem stylově oslavil dvojitým pádem z kola. Je zábavné, že při prvním pádu mě pozoroval skot a nyní já pozoruju při pádech Skoty. Nekoukám se na jatka, nýbrž na fotbal. Tak snad to vydrží. Nevydrželo. Naposledy jsem psal hlupotu po táboře a věřte tomu, že se od té doby vůbec nic zajímavého nestalo. Hájek je stále stejné pako, pořád jsem nevymyslel bezednou tubu na lentilky a stále

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-84611022433597126782011-08-12T22:33:00.003+01:002011-08-12T22:36:00.834+01:00

Asi jsem přišel na to, proč je letošní letní počasí takové neletní. Co byste taky čekali, když se náš premiér jmenuje Nečas. Když už se takhle lehce otírám o politiku, tak bych se chtěl naprosto distancovat od jistého člověka, který se jmenuje úplně stejně jako já. Narozdíl od něj totiž věřím na evoluci, věřím tomu, že kouření škodí zdraví, nevadí mi sexuální výchova ve škole (pokud ji nebudu

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-88305171993474178442011-07-28T09:57:00.000+01:002011-07-28T10:01:56.370+01:00

Jsou věci mezi nebem a zemí, které v životě nepochopím (padající kamení, letadla apod.). Věci, které jsou pořádně na hlavu. Nemyslím čepice, nebo celofánový klobouk, který nosím jako ochranu proti mimozemšťanům a Zdeňkovi Troškovi. Myslím absurdní věci, které se nám stávají. Naposledy se jedna taková stala Bublině. Na jejich botičkách se ji utrhla ozdobná kytička, takže je šla reklamovat. Bohužel

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-62549575803360851882011-07-21T14:28:00.002+01:002011-07-21T14:41:43.394+01:00

Letošní prázdniny jsou po dlouhé době prázdné hudebnímu dění. Po loňském hudebním obžerství, které jsem plánoval já, má letošní plninový program na starost Bublina. Takže tak různě výletníčíme, koukáme na zvířátka, dojde i na něco s kolem (cyklo stesky?) a kolem a kolem to není úplně zlé. A možná se dostaneme i k zahrad ničení (uvidíme, jak tuhý kořínek má taková maminčina zahrádka). Ještě k těm

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-84196733507718876442011-06-30T21:44:00.000+01:002011-06-30T21:45:16.535+01:00

Můj vztah k fyzice je docela vlažný. Proto si ho teď trochu přihřeji. Při nakupování s Bublinou jsem totiž konečně pochopil Einsteinovu teorii relativity. Moje verze zní asi takto: „Při vybírání bot s Bublinou mi čas ubíhá vždy pomaleji než lidem kolem mě.“ Ještě, že má dívka je takový pohledný shluk atomů. Nemám ale pochyby o tom, že kolem nás existuje nějaký kouzelný neviditelný svět, který za

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-83017068183059289542011-05-31T14:00:00.001+01:002012-01-21T00:46:27.931+01:00

Tak je načase opět probudit dění(ček). Dopřál jsem mu takovou malou předletní přestávku z důvodu opožděné jarní únavy. Než dojde na letní tlení, měl bych trochu zaplnit jeho prázdnou plochu. Stát se zase motivátorem ploch. No, to bylo trochu ploché. Ale abych začal plnit. V posledních týdnech se toho v mém bytí (mytí i pití) stalo docela dost. Takže dal jsem svou první pětku (zlomový okamžik v

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-68572581713452169702011-05-02T21:57:00.002+01:002011-05-02T21:58:32.525+01:00

V květnu píšu o dubnu. Patrně se na mě ještě projevuje posun času. A možná je to tím, že se právě posunuji i v prostoru (točím se na židli). Duben, ještě tam budem. Teda nevím jak vy, ale já už tam nejsem. Začínám mít pocit, že lidové pranostiky jsou již trochu zastaralé. Což je normální, jelikož vznikaly už před hodně dlouhou dobou. Tenkrát nejspíš ani netušili, že z toho jednou budou pranostiky

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-85339698465597894222011-04-17T21:06:00.003+01:002011-04-19T13:36:31.745+01:00

Pokud nám nefungují shody, můžeme použít výtah? Aneb když podivná úvaha převáží neuvažujícího autora. Stále probíhá (jak rád bych zase běhal) má rekonvalescence, takže jsem stále ve stavu jisté indispozice. Pozice je to tuze zlá, jelikož musím učit, musím se učit a tím pádem (doslova i do kolena) vás nemůžu hlupotově mučit. Místo toho si užívám věci dějící se kolem. Třeba jsem četl článek o tom,

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-78949655715079510042011-03-31T14:20:00.001+01:002011-03-31T15:09:29.867+01:00

V sedě se nyní snažím ustát úraz. Možná budu muset použít i nějakou tu berličku, ale přesto doufám, že nade mnou nikdo nezlomí (francouzskou) hůl. Pokulhávám. V životě i v hlupotách. Během (spíše posedem a polehem) rekonvalescence mám alespoň čas na vzdělávání, takže už třeba vím, že při kyberšikaně vás nemlátí roboti. Zajímavé zjištění. Ale ne tak zajímavé jako Džinové. Abyste chápali, šel jsem

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-9253851963803971912011-03-13T23:41:00.001+01:002011-03-13T23:41:55.073+01:00

Asi začínám být trochu přepracovaný. Nebo předpracovaný? Možná jen lehce přetažený. Jak jinak si vysvětlit nedávný sen o Eltonu Johnovi. Sen, ve kterém jsem s ním hrál hokej, a ve kterém jsem se mu musel neustále omlouvat za to, že mám menší branku. Jak si mám tohle vykládat? No, raději bych to neměl nikomu vykládat. Asi proto to píšu. Chápete? Tápete? Taky se bojím o svou budoucnost na fakultě.

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com7tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-30753172570545749602011-02-28T22:05:00.000+01:002011-02-28T22:06:19.689+01:00

Jeden z nejchytřejších, nejkrásnějších, nejtalentovanějších a také nejtajuplnějších lidí této planety, držitel Nobelovy ceny, Oscara, Grammy a rekordu v pojídání tuňákových konzerv Petr Hájek byl v poslední době na veřejnosti několikrát spatřen v přítomnosti neznáme kočky. Sám Hájek tuto skutečnost komentoval slovy: „Děkuji, tučňáka už mám.“ Čímž se mu dokonale podařilo zmást všechny novináře.

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-23537080355048136052011-02-21T21:21:00.000+01:002011-02-21T21:22:12.468+01:00

Napadl mě námět na romantické psychologické drama s prvky geometrie. Jsou dvě, jsou jednoduše krásné, mají společné vlastnosti a jsou ve společné relaci. Už v dávných dobách o nich básnil moudrý muž jménem Euklides. Mají se rády, ale stále se míjí. I když jsou od sebe vzdáleny na pouhý milimetr, nemohou se potkat, protože každá z nich setrvává nerušeně na své cestě životem. Potkat se mohou pouze

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-43199079014076329902011-02-13T14:23:00.001+01:002011-02-13T14:23:29.603+01:00

Před chvíli jsem vymyslel skvělý název pro hlupotu. Tu jsem už ale napsal s jiným názvem. Co teď s tím? Nenapadá mě nic jiného, než tak pojmenovat hlupotu, kterou právě píšu. No, vlastně mě napadlo, jestli má Milka autorská kráva na fialovou barvu. A taky, že poměrně úspěšně rozvíjím svůj program „Více Švédska v mém životě“. Tento program jsem původně odstartoval v 18 za účelem seznámení se s

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-54033939623263769642011-02-11T10:56:00.001+01:002011-02-11T10:56:35.161+01:00

Tak jsem si konečně sám vypral, i když jsem si to takhle sám nevybral. Nakonec jsem se k tomu ale odhodlal, jelikož to ve mně už dlouho hlodalo. Takže jsem se odhlodal. A teď si říkám: „Co víc si prát?“ Po delší době zase usedám v leže k psaní hlupoty. Zkoušky a další povinnosti se totiž na mě poslední dobou lepily jako na paty. Navíc mi je už 24 a stále se chechtám, když někde uslyším slovo „

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-78866403219252382712011-01-21T23:18:00.003+01:002011-02-11T03:52:43.540+01:00

Už celé dva roky kvůli tobě nejsem sólo. A protože jsi mým doprovodem naladěným na stejnou notu, mám pro tebe svůj koncert, ve kterém určitě dojde na více než tři věty. V podstatě to bude taková moje hlupotová klasika. Takže neočekávej žádnou hudbu sfér, ale spíše jen takovou hříčku na tři doby, kdy mi to v některých intervalech bude klapat a v jiných si zase budeš klepat na čelo. Tak se to hoboj

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-10583737902385812362011-01-11T23:48:00.000+01:002011-01-11T23:49:04.113+01:00

Dočkávat se nových myšlenek je čím dál tím těžší. Možná je to tím, že přicházejí pouze nad rány. Na křídlech vrány (tohle je zoufalé). Včera jsem si hrál se stíny. Nočními, ne očními. Připadalo mi, že oblečení přehozené přes židli se začíná podobat Václavu Klausovi na kolečkových bruslích. Děsivé. Jak je venku počasí deštivé. Při dnešní cestě na zkoušku mě napadaly samé morbidní myšlenky. Třeba

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-83503012429384992062011-01-09T01:17:00.004+01:002011-01-09T01:31:11.279+01:00

Stalo se to vloni, je to tak dva týdny a kousek. Užíval jsem si poetiku vánočních chodníků nasáklých solí a přitom si uvědomil, že láska je opravdu skvělá věc, ale na druhou stranu rukavice jsou rukavice. Teď už to není tak hrozné, mrzne ale nepraští (mě Bublina). Taky se stalo to, že jsem už nadobro zavrhnul přísloví „Ráno moudřejší večera“ a nahradil jej slovy: „Večer probouzí hvězdy.“ Tak snad

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-78156840016749456962010-12-26T00:41:00.000+01:002010-12-26T03:03:31.544+01:00

Vždycky mi vadilo, že o mě holky nemají zájem. Že jsem pro ně jenom vzduch. Teď jsem si uvědomil, že to bylo vlastně fajn. Když jsem byl totiž pro ně vzduch, znamenalo to přeci, že mě potřebují k životu. Už jsem tak konečně pochopil přísloví: „Na všem špatném je něco dobrého, vyjma amerických filmů s Markem Vašutem.“ Tak to i pak na mně ne? Jestli jo, tak mě to děsí, jelikož se svým lepším já mám

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-52716626058759584532010-12-22T12:59:00.000+01:002010-12-22T13:00:15.300+01:00

Věří kapři na život po Vánocích? Zatím...

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-1532879644377528952010-12-04T19:12:00.006+01:002010-12-04T19:19:05.512+01:00

Platí den za dnem, dno za dnem? Venku sněží a já si stěží užiji tu všudypřítomnou něhu sněhu. Seplácal jsem dnes, snad jen s povinnosti, sněhovou kouli, hned jsem ji však bezcílně zahodil, jelikož jsem neměl po ruce Bublinu. Ta je totiž mým nejoblíbenějším cílem. Možná to zní trochu bezohledně, ale já ji tím odkazuji (s)něhu. Tak, že to občas až zamrazí. Pak je však příjemně společně rozmrzávat.

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-79475552240139035602010-11-25T23:14:00.000+01:002010-11-26T00:51:43.030+01:00

Jeden můj neoblíbený kolega mi jen tak mezi řečí řekl, že je blbec. Tím jsem ho snad poprvé začal vnímat trochu pozitivněji. Poslední dobou mi ke štěstí stačí opravdu málo. Listopad je pro mě tradičně měsícem největších útrap. Bývám nemocný (leje a mně zle je), musím psát seminárky, teď se k tomu přidalo zhruba 30 dětí, které mám něčemu naučit, sháním sponzory pro náš fakultní ples a kvůli tomu

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-59628146799479382662010-11-16T01:05:00.002+01:002010-11-16T01:17:43.341+01:00

Napadlo mě, že pokud by si děti mohly vybírat své rodiče, tak bychom nejspíš dost ušetřili na rodičích. Tahle myšlenka však vůbec nesouvisí s tím, že jsem víkend strávil s Bublinou na návštěvě u jejích rodičů (a sester a babiček a tet a strýců a psa) . Vlastně to ani nesouvisí s pro mě neřešitelnou záhadou, jestli je ženským opakem fénu fenka. Občas je prostě potřeba nehledat souvislosti a jen

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-58730854357112811222010-10-31T20:16:00.003+01:002010-11-01T09:24:21.589+01:00

Znáte takový ten divný zvuk při vysávání? Takové to „vzijůůů“. Právě jste něco vysáli. A něco jiného než prach nebo drobné drobky. Vysáváte dál, ale začne vám to vrtat v hlavě. A později možná i ve vysavači. Co to sakra bylo? Knoflík? Penízek? Náušnice? Je to oříšek. Mám to vypnout? Neznám nikoho, kdo by to vypnul. Vypnutý vysavač totiž nic neřeší. Musel bych vyndat sáček, prohrabat se tím

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-84038125593074522622010-10-22T23:04:00.001+01:002011-01-09T01:35:33.829+01:00

Četl jsem nedávno zajímavý článek, ve kterém se psalo, že prý existuje nekonečně mnoho alternativních vesmírů. Tahle myšlenka mě nejdříve zaujala, po chvilce jsem si však uvědomil, že to nejspíše bude hloupost. Nevěřím totiž tomu, že existuje vesmír, ve kterém by Bublina měla ráda rajčátka. Na druhou stranu, kdo by si kdy myslel, že se někdo může proslavit zálibou v koupání. A přece se to

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-27981519748782603542010-10-13T22:50:00.006+01:002010-10-15T12:15:09.979+01:00

Celé dva týdny jsem teď přemýšlel o fyzikálním principu mého posledního vynálezu. Jsem přesvědčen o tom, že moje digitální ticho by do vzduchu vypouštělo něco jako záporné zvukové vlny, které by pohltily nebo vcucly ty kladné (hlasité). Tohle nezní úplně hloupě ne? Alespoň ne od člověka, který si myslel, že hypocentrum má něco společného s hrošíky. Takže teď jsem vám řekl jak na to, vše

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-61551346261514470802010-09-29T23:29:00.003+01:002010-09-29T23:34:47.290+01:00

Tak je tu zase podzim, nadzim, předzim, či zazim. A tím pádem je tu i moje oblíbená úvodní slovní hříčka. Doufám, že vám v těchto slunce prázdných a dešti plných dnech dostatečně zvedla náladu. Nic jiného mě totiž na podzim nenapadá. Ani to listí zatím nepadá, což však nemusí mít vliv na (s)pády dnešní hlupoty. Moje přežívání totiž v předzimu nabírá obrátky. Začal další semestr, začala mi

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-88043144562337039582010-09-16T20:51:00.003+01:002011-01-09T01:37:40.718+01:00

Jel jsem dneska trambájí, ve které se začalo strašně moc smát malé dítě. Bylo to tak nakažlivé, že jsem se musel začít smát i já. A taky to bylo strašně zvláštní. Kolem ty samé neurčité „trambájové obličeje“ a do toho pronikavý dětský smích. Jakoby se celý vesmír obrátil vzhůru nohama. Zdálo se mi, že po celou dobu jízdy bylo to smějící dítě středobodem světa. A já si právě uvědomil, že evoluce

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-5207625424514626462010-09-08T22:56:00.004+01:002010-09-09T00:51:27.949+01:00

Dny se opět stávají jen prostorem mezi sny. Nic mezi ničím. Rád objevuji jevy dříve nevídané (občas i nevydané) a to prý bývá pro někoho neslýchané. Takhle to cítím. I když teď spíše cítím zimu přicházejícího podzimu. Mám rád podzim. Ani nevím proč, ale okouzlil mě už v dětství. Dějství mého prožívání však zapříčinilo, že mě stejně okouzlila i zima, jaro a léto. A jsem nesmírně rád, že toto

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-4006046580328228282010-09-01T22:08:00.015+01:002010-09-01T23:56:23.244+01:00

Už jste si asi všimli, že se často nad něčím s mírným znepokojením zamýšlím. Špatné spaní (psaní) však nemívám. A to přesto, že už přes půl roku spím s chobotnicí. Tedy jen obrazně spím s chobotnicí, žádného hlavonožce v posteli samozřejmě nemám. Chobotnicí myslím Bublinu. I když i to je hlava. Abych vysvětlil tu chobotnici. Vždy když usínám s Bublinou, mívám pocit, že jsem neustále obmotáván

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-88991705407034847332010-08-19T09:59:00.000+01:002010-08-19T10:10:02.187+01:00

Poslední dobou se mi do cesty často staví ruské matrjošky. Nezastaví mě, ale pozastavit se nad nimi nyní na chvíli chci. Napadlo mě totiž, že tyhle matrjošky jsou jako lidské průšvihy. Vždycky se najdou nějaké větší. Pro některé lidi je například naprostou katastrofou špatně držící účes nebo špatná známka ve škole, ale to je nic ve srovnání s tím, když vám shoří dům, a to je zase o hodně lepší,

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-69096322359834955402010-08-10T19:44:00.001+01:002010-08-10T20:01:47.882+01:00

Tak nějak poslední dobou zanedbávám zapisování do dění(čku). Třeba minule jsem se chystal na výlet do Prahy, no a nyní už plánuju jeho zopakování. Budu se asi brzo opět pa(c)kovat. Také jsem s Bublinou vedl příměstský (což je vzhledem k velikosti Slavičína dosti vzletná fráze) tábor, a i když je to k nepochopení, staral jsem se tam i o pětileté dítě. Starosti, či spíše strasti jsem však měl i s

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-15497039465874280472010-07-21T15:23:00.001+01:002010-07-21T15:23:58.822+01:00

Po dlouhé době další zápis do dění(čku). Různě jsem se teď motal, zmokal i kochal s Bublinou u ní doma a pak na Barvách v Ostravě. Obé bylo záživné a obé naprosto rozdílné. Nutno říci (napsat), že jsem narazil na mnoho nezapomenutelného. A až teď se dostávám k tomu, že bych se s vámi mohl podělit o pár zážitků. Ale podle všeho mého nynějšího rozpoložení na to spíše nedojde. Možná jen na pár

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-86964623342763596472010-07-05T11:36:00.000+01:002010-07-05T11:39:42.311+01:00

Léto a prázdniny (plniny) se nám už konečně pořádně rozeběhly, takže si nyní každý užíváme období tropických (Eddie) veder. Já si je třeba užívám doma v posteli se střevní chřipkou. A střevní chřipka bohužel není krycí jméno pro Bublinu. Zaslouženou dovolenou tak mám zatím spíše nezaslouženě zakázanou. Ale snad není všem mým prázdninovým dnům konec. Alespoň jsem si uvědomil, že nejsem zrovna

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-80272798860049030982010-06-23T23:37:00.006+01:002010-06-23T23:50:55.035+01:00

Poslední dobou mě vůbec nic nenapadá. Možná tak komáři. Jednou jsem psal o tom, že nápady jsou jako sníh. Taky musejí napadnou. Jenže pokud se nedostává sněhu, lze využít sněhové dělo. Takové dělo by potřebovalo i mé tělo. Teda, ne že by mi v hlavě mělo zrovna nasněžit. No, snad to chápete. Jelikož nápadové dělo nemám, jsem nyní (v podstatě i předtím a za tím) dosti nepoužitelný. Například

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-84129935266368238952010-06-14T22:14:00.002+01:002010-06-14T22:17:05.138+01:00

Zloděj. Už podle tohohle slova je zřejmé, že je to osoba, kolem které se děje nějaké zlo. Opakem by pak asi byl dobroděj. Tenhle víkend to bohužel byl ten první z nich, který mi otrávil život. Konkrétně tetě. Okradli ji totiž přímo na její svatbě. Přesto věřím, že ani tato, byť velmi nepříjemná skutečnost neohrozí to, že se dva rozhodli být jedním. Hmotné škody (na rozdíl od těch duševních)

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-9374836768839380042010-05-24T21:33:00.000+01:002010-05-24T21:47:44.376+01:00

Myslím, že dobře se usmát není žádná sranda. Proto se snažím smát skoro neustále. Ne stále mi to však vychází. Jsem už takový nestálý. Třeba před finálovým zápasem našich hokejistů jsem si přál, aby skončili nejhůře do třetího místa. Za což se mi Bublina samozřejmě vysmála. A to nebyla žádná sranda. Srandovní mi nepřijdou ani naše zubní kartáčky. Máme totiž oba stejné. Jen jeden je růžový a druhý

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-50376794185782074472010-05-14T23:34:00.001+01:002010-05-14T23:34:48.516+01:00

Občas mívám zajímavé technické nápady. Přímo vynálezy, řekl bych. A to přesto, že nejsem zrovna (ani šikmo) technický typ. Už jsem vám tady pár svých vynálezů představil a dnes mám pro vás nový. No, nový. Zas tak nový není. Je to totiž spojení starého s novým. Tak mě napadlo vyrábět speciální počítačové stolečky, které by v dolní části měli mechaniku starého šicího stroje. Pamatujete ty po

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-31879547343454959662010-05-11T21:48:00.001+01:002010-05-11T21:48:36.571+01:00

Minulý rok jsem po Majálesu psal o frontmanech kapel, kteří neustále vykřikují název místa nebo akce, kde se nalézáte. Tohle je to docela dobrý trik jak navázat spojení s místním publikem (Všimli jste si někdy toho, že ať jste kdekoliv, tak je tam vždy místní publikum? Jako kdyby cestovalo) a pokud se to nepřehání (neříkají to po každý písničce), tak mi to vůbec nevadí. Legrační mi však přijde,

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-14608846651578318082010-05-01T23:32:00.004+01:002010-05-11T21:52:21.037+01:00

Minulý týden jsme s Bublinou řešili takovou maličkost. I když dosti klíčovou. Vrtalo mi totiž hlavou, proč se klíčkům od auta říká klíčky. Proč tak zdrobněle? Vždyť většinou jsou klíčky od auta větší než normální klíče. Dokonce se mi zdá, že ten, kterým se startuje, bývá dost veliký. Je to zvláštní. Nejedná se přeci o žádná auta na klíček. Nebo jsou pro nás auta až takoví miláčci, že se i ke

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-25981195920392861252010-04-24T12:13:00.000+01:002010-04-24T12:14:04.241+01:00

Konečně jsem splnil všechny své povinnosti, starosti a jiné nectnosti. Bylo toho hodně a hodně toho nejspíš ještě bude, ale přesto už probudím dění(ček) z jarního spánku. Je načase načíst se. Restartovat (nevím jak vy, ale já vždy počítačům záviděl tuhle vlastnost). Dneska před usnutím jsem měl skvělý nápad na hlupotu, ale zapomněl jsem na něj. Ještě když jsem bydlel na koleji, tak jsem míval u

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-45785515131566337022010-04-17T22:59:00.001+01:002010-04-17T23:00:42.058+01:00

Potřebuju restart!

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-86555876913893926872010-04-06T22:48:00.007+01:002010-04-06T23:01:58.506+01:00

Po napsání diplomky jsem si uvědomil, že vůbec nevadí, když neumím psát všemi deseti. Nahrazuji si to totiž tím, že umím číst všemi deseti…. Jo, někdy člověk musí zabloudit, aby našel správnou cestu. Takže jsem rád, že bloudím a občas i v čas zablouzním. Poslední dobou je toho až příliš a blouznění (třeba i virtuální) je potřeba. Chtěl bych umět nemyslet na nic. Jen se tak prožívat a prokousávat

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-26667904045402429012010-03-29T16:43:00.002+01:002010-03-29T22:08:53.416+01:00

Všichni si něco přejeme. Někdo se chce stát zpěvákem, někdo kuchařem, někdo touží ovládnout svět, jiní chtějí být (ne)skutečně bohatí a jsou i tací, kteří by chtěli všechno tohle dohromady. Přemýšlel jsem teď o tom, co bych vlastně chtěl já sám a zjistil, že nejraději ze všeho bych chtěl napsal muzikál o bramboře. Komentáře myslím není třeba. Takže žádný ani nepřidávám. Všimli jste si někdy toho,

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-81299389356390608912010-03-23T01:33:00.002+01:002010-03-23T17:29:43.077+01:00

Poslední dobou si stále zvykám – na nové bydlení, na nový semestr, na konec nového semestru – a doufám, že se z toho nestane můj nový (zlo)zvyk. Nevím proč, ale mám pocit, že mě srdce stále táhá k tahu. A dobrozvyky jsou pak v tahu. Někde jsem slyšel, že život je jako divadlo. Jestli jo, tak kde máme sakra nápovědu? No, možná, že nejsme samotní herci, ale jen diváci samotní (smutní?) v obřím

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-49735947566166713022010-03-08T23:43:00.000+01:002010-03-09T00:00:53.291+01:00

Všimli jste si někdy toho, jak jsou zajímavé uvozovky? Kromě přímé řeči je používáme k tomu, abychom dali najevo, že to nemyslíme úplně tak vážně. Jakoby tím na papíře vymezovaly určitý svobodný prostor. To, co je mezi nimi, není úplně doopravdy, takže si tam vlastně můžeme napsat co chceme. Můžeme tak vyjádřit ironii, odstup, nebo nahradit tón hlasu. Dokonce je můžeme udělat i pantomimicky.

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-65159674603972049592010-03-02T22:56:00.000+01:002010-03-02T22:59:51.306+01:00

V posledních dnech se mi úplně změnil pohled na svět. Nepřihodila se mi žádná katastrofa a ani jsem neprošel nějakým nenadálým záchvatem štěstí. Stalo se něco mezi – přestěhoval jsem se. Mám tedy na mysli úhel pohledu z okna. Nejen, že bydlím někde jinde (jak mi řekla Bublina, to se prý po stěhování stává…), ale hlavně i v jiné nadzemní výšce. Z třetího patra kolejí jsem přešel do druhého patra

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-55742396076131958272010-02-23T00:10:00.001+01:002010-02-23T00:28:45.361+01:00

Dnes ráno jsem se probudil s pocitem člověka, kterému na hlavu přistál kormorán. Což si přiznejme, je i na mě dost podivné. Za prvé nevím, jestli někdy někomu kormorán na hlavě přistál a za druhé ani přesně nevím, jak kormorán vypadá. Jen jsem se prostě cítil divně. Divnosti završil snidaňový jogurty s tvarohem. Zjistil jsem totiž, že jogurt s tvarohem není totéž co tvarohový jogurt. To jsem si

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com7tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-40771699952910148102010-02-18T01:02:00.000+01:002010-02-18T01:03:38.808+01:00

Raději už se ani nekoukám do diáře, jelikož mi povinnosti posledních dnů až příliš přerůstají přes hlavu. Přerůstání nad hlavu je v podstatě pokračování toho, když vám něco leze na mozek. Proto si taky myslím, že myslet se má srdcem. Víte, v mozku máme šedé buňky, v srdci pak krev. Buňky trčí na jednom místě, krev koleje. Takže se vyzná, že ano? Práce, příprava plesu (Chodúr prý toho sní více,

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-74755093598915043132010-02-10T17:03:00.000+01:002010-02-10T17:12:36.905+01:00

Už je to zase všude okolo. Červené srdíčka ve výloze, červená srdíčka na výloze, červená srdíčka všude. Opět se blíží Valentýn. Jsem vždy pro, když jde o to sníst víc čokolády, ale proč se kolem toho nabaluje tohle valentýnské běsnění? Přece se tady nic takového nikdy neslavilo a najednou jsou toho plné trafiky. Co je tohle za triky? Musím se ale přiznat, že si pozvolna začínám zvykat. Rezignuji

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-2675780333527236872010-02-06T22:27:00.000+01:002010-02-06T23:40:25.180+01:00

Blíží se doba, kdy si budu říkat, že jsem nejmladší 23 let starý chlapík. Nevím čím to, ale v neděli, což je podle mých složitých výpočtů už zítra, budu zase o rok starší. I když jsem přeci každý den o rok starší ne? Jen teď nevím, jestli stále dospívám, nebo už spíše stárnu. Každopádně jsem dozpíval. Ať už je to jakkoliv, má milá Bublina se rozhodla, že mi upeče dort. Což je podle mě ostatně

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-84751147427577459032010-02-03T21:51:00.000+01:002010-02-03T22:00:48.671+01:00

Když jsem šel dnes do knihovny, tak jsem si pěkně namlátil. Ne, že by na mě padaly knihy (i když v knihách často ležím), ani se sám nebiju, jednoduše jsem uklouzl na ledu. A to přesto, že na žádný led to na pohled nevypadalo. Ale nakonec to padlo a já koukal z podhledu. Asi za to mohla nepozornost, jelikož jsem stále přemýšlel o dalším podivném snu, který se mi zdál. V tom snu jsem nedokázal

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-18997947818740459282010-01-31T14:46:00.000+01:002010-01-31T14:50:38.183+01:00

Pořád jsem nevyřešil problém s drobečky na posteli, takže je stále nejpravděpodobnější varianta s mým pomalým rozpadáváním. Než se však úplně rozpadnu, napíšu ještě nějakou tu hlupotu. Na začátek ještě něco k pohádkám. Zaujala mě teď pohádka o Kohoutkovi a slepičce. Znáte to, kohoutek se nerozdělí o jahodu a začne se jí dusit. Načež začne slepička s velkou záchranou operací. Poselství pohádky je

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-80392595921716475092010-01-29T22:29:00.003+01:002010-01-29T23:51:56.158+01:00

Poslední dny jsou ve znamení potřeby tulit se, která překvapivě usměrňuje mou vnitřní rozervanost. Nebo rozvernost? Na třetí stranu to však mým (ne)buněčným duším dělá čáru přes rozpočet. Proč lidé nechápou, že někdo může často s humorem vážená slova myslet vážně? Mám teď chuť se opít, protože vzpomínky až příliš ubíjí přítomnost. Nechci však pokoušet vína lest, raději zkusím něco vynalézt. Budu

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-12575403916859849722010-01-27T02:06:00.001+01:002010-01-27T02:14:17.564+01:00

Někde jsem si přečetl, že lidský mozek má podobnou strukturu jako mozek potkana. Když se nad tím zamyslím, tak to vlastně vysvětluje docela dost věcí. Nevysvětluje to však, proč těmito až příliš šedobílými dny procházím v (ne)jistém nevědomí. Je tohle ten pravý přerod dětství v dospělost? Nebo to je jen další levota? A to jsem k tomu dospěl až teď? Teď, kdy jsem ztratil poslední pojítko ke svému

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-21765972155611852072010-01-17T11:55:00.001+01:002010-01-17T12:18:44.581+01:00

Nedávno jsem psal o Arabele, že je to taková pohádka s chybou, jelikož nevinný záporák může být pro děti až příliš velké dilema. Když jsem o tom tak přemýšlel, přišel jsem na to, že i další pohádky mou být pro děti matoucí. Pohádky by v sobě měly nést jisté poselství a přesvědčení, ale taková Šípková Růženka dětem skrytě říká – nejdříve píchat, potom líbat… Ne všechny pohádky jsou však tak špatné

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-54188658228741573072010-01-13T23:47:00.007+01:002010-01-14T00:37:23.697+01:00

Dneska v trambají jsem si uvědomil, že nejposlouchanějším interpretem u nás nebude kdoví jaká kapela, zpěvačka, či zpěvák, ale paní, které hlásají v autobusech, trambajích a dalších dopravních prostředcích názvy zastávek. Ty mají každoročně určitě nejvíce posluchačů. A úplně nejvíce jich má nejspíše „paní hlásná“ z Prahy. Může totiž jezdit metrem. No, nejde všem městům, měřit stejným metrem.

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-77015393261488786452010-01-08T01:42:00.005+01:002010-01-08T02:11:51.602+01:00

Tak mě napadlo, může někdo, kdo se jmenuje Pekař, vlastnit cukrárnu? Není to třeba trestné? Upřímně řečeno si s tím vůbec nevím rady. Jakkoliv mě totiž moje nevědomost často děsí a jejich více či méně fatálních následků se bojím na každém (k)roku, musím se vám přiznat, že mě zároveň její určitá „nezničitelnost“ v podstatě uklidňuje. Dokud nevím žiju. Nevědět něco je lidské, vědět vše pak

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-18177301325686987912010-01-04T23:23:00.006+01:002010-01-04T23:29:16.344+01:00

Nevím proč, ale tuším, že nový rok je už pár dnů za námi, a jelikož nový rok ještě tolik nezestárnul, nemusím se bát malého poohlédnutí se za silvestrovskou nocí. Na Silvestra vždy něco otevřu. Džus, limonádu, krabici s cukrovím, okno… nemusí to prostě vždy být šampaňské. Ale zpátky k ohlédnutí, nechci jej přehlédnout. Kromě koukaní na to, jak se za okny blýskalo na časy 2010, jsem silvestrovskou

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-7128247745963496822009-12-24T19:18:00.000+01:002009-12-24T19:24:47.189+01:00

Konečně jsem dnes skončil s jarním úklidem, takže se opět můžu s klidem obracet k lidem. S mírně neklidným pohledem jsem se ale začetl do minulé hlupoty. Smírně však musím dodat, že Bublina už vážně prostupuje vše mé bytí (je vším mým?). Což je fajn. Jen občas to její prostupování trochu šimrá. Minulá hlupota je toho obrazem. I odrazem a dokladem všech jejích kladů, které se mě ve vší radosti (do

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-68785520871083590512009-12-24T01:10:00.002+01:002009-12-24T19:18:50.116+01:00

Předem se omlouvám za nedovolené vniknutí, ale bylo otevřeno, tak jsem tu (a taky znám heslo). Taky se omlouvám všem čtenářům hlupot, protože tato hlupota není od hlupottvůrce, ale pro něj. Prostě (Pe)ťulová. On píše pro nás, tak jsem si jako věrná čtenářka řekla, že si obrátíme role a čtenář bude on (snad).Můj milý (Pe)ťulo, doufám, že se nezlobíš, že jsem ti bez tvého vědomí vtrhla do tvého

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-10971755282707256212009-12-19T20:17:00.003+01:002010-01-14T00:19:10.731+01:00

Možná z bezradnosti jsem dneska splácal první sněhovou kouli. Je pozoruhodné, jak fungují asociace. Vzpomněl jsem si totiž, jak jsem podobně poprvé plácal kouli loni. Kdepak asi ty loňské sněhy jsou? Plácal jsem se a všude okolo bylo ticho. To zvláštní ticho města, které odpočívá po předvánočním dnu, plného pachtění se po čemkoliv s kýmkoliv kdekoliv. Vánoce jsou za dveřmi a my je od nich

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-40632737410456049202009-12-15T00:34:00.005+01:002009-12-15T00:39:40.538+01:00

Mám svůj první diář. Ani nevím, proč nám ho v práci dali. No, možná proto, že diář používá tolik chytrých lidí s chytrými nápady, takže jaksi očekávají, že z nás třeba taky něco vypadne. A když ne, tak vypadneme i my s diářem. Když si v diáři teď tak listuji, zjistil jsem jednu podivnou věc. Zřejmě asi neovlivníme to, že je počet dnů v týdnu lichý. Tak by mě ale zajímalo, proč se výrobce rozhodl,

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-29054039523975717382009-12-09T01:38:00.000+01:002009-12-09T01:47:57.161+01:00

Můj vztah k tradicím? Tradičně vlažný. Zaujalo mě však, když mi Bublina řekla o Slavičínském zapalování vánočního stromu. Zvědavě jsem se tak do Slavičína s Bublinou vydal. Bohužel(dík?) se v naší komunikaci vyskytla nějaká chyba a ze zapalování stromu se vyklubalo (ne)obyčejné rozsvěcování. Škoda. Ale i tak to byla zábava. Najedl jsem se (trdlovník není trdelník), napil jsem (slivovice ví více)

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-64523273433037518492009-12-01T21:33:00.000+01:002009-12-01T21:42:10.198+01:00

Ve středu se mi podařilo něco neskutečného. Byl jsem se svou dívkou na koncertu Tata Bojs, a i když chvilkami, kvůli malému zpoždění, volala: „Kruci, kde jste“, myslím si, že se ji koncert líbil. A mně se líbil taky. A taky se mi líbí Bublina. (Samo)zřejmě. Možná i proto jsem ji druhý den koupil urologický čaj. A nebo je to tím, že se blíží Vánoce? Nevím. Teda vím, že se blíží. Ještě něco ke

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-38907783407537258822009-11-24T22:20:00.000+01:002009-11-24T22:21:02.374+01:00

Bacila jsem ještě úplně nebacil, takže rána jsou rána a stále ještě můžu meditovat nad medem v čaji. Proč si však neudělat malé radosti z blbostí? Teda ze psaní hlupot. Mám už zase v hlavě tolik myšMarcelek, že se mi nevejdou za postel, takže je musím buď vyhazovat nebo dávat na blog. A jelikož si na blogu můžu pěkně vyhazovat a psát, že mé hlupoty jsou jako stehenní kost na předloktí, jako

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-82666225256320346172009-11-19T20:18:00.000+01:002009-11-19T20:40:48.199+01:00

Nemoc zaútočila na moje (ne)smysly a pevně tak svírá moji tělesnou schránku (na které stále chybí upozornění, abyste do ní neházeli reklamu). Takže jsem byl nucen, paralenem se sjet a začít tím žít zvláštní paralelní svět. Nebo spíš jen takový mezisvět v mezích víření virů. Věru být pac i entem (taky byl Stromovous vaše nejoblíbenější postava z Pana prstenů?) není příliš radostné, ale může to

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-57355289259027534262009-11-15T18:08:00.003+01:002009-11-16T20:24:44.037+01:00

Blíží se výročí sametové revoluce. Já už jsem členem té bezejmenné svobodné generace, která neví co to bylo SSM, nebo nezná slovní spojení „výjezdní doložka“, ale občas se bavím představou, jaké by to bylo, kdyby nikdy žádná revoluce neproběhla. Jak by se chovali mí známí? Jak mí (ne)přátelé? Jak bych se choval já? A co třeba hudební kapely, zaprodaly by se režimu? Umíte si představit Tata bojs

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-91568811113995573332009-11-13T23:44:00.004+01:002009-11-15T22:16:42.186+01:00

Říká se - koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Tak by mě zajímalo, jestli když si v pekárně koupíme chleba, dostaneme k němu i tu písničku. Případně jestli to platí i na housky. Pokud ne, tak by se to mohlo zavést. A já bych to i rozšířil. Každý druh pečiva by odpovídal jinému hudebnímu žánru. Takže k chlebu by jste dostali klasiku, k rohlíkům rock, k houskám (samo)zřejmě house, k hřebenům

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-11251472278319112132009-11-11T23:16:00.001+01:002009-11-12T00:19:25.591+01:00

Doba je hektická. Vše kolem mě příliš rychle utíká a já zkrátka nestíhám. Nenašla by se nějaká zkratka? Jsem už od přírody (i když myslím, že Země ze mě nemá často radost) člověk loudavějšího typu, a proto za vším tím „doby hemžením“ jen tak klušu. Někdy je však dobré zůstat stát a všechno míjení nechat pomíjet kolem i vně sebe. Odejít z míst, kde vám to neprospívá, na místa kde prozpíváte celý

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-44114371825630487122009-11-08T17:00:00.000+01:002009-11-08T17:01:18.116+01:00

Nebyl jsem teď dlouho doma, takže jsem se rozhodl pustit do velkého podzimního úklidu. V podstatě se ale jedná o promeškaný velký jarní úklid. Znáte to, roční období až příliš rychle utíkají. Někdy mám až pocit, že se jen tak míhají. A navíc velký úklid je často i vleklý. Ono není problém všechno někam zaházet, ale to není řešení. Chce to zodpovědnější přístup. Já k tomu přistupuji tak „

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-71480764070877685282009-11-05T01:56:00.001+01:002009-11-05T01:56:00.072+01:00

Nemůžu spát. Ne, že bych hledal odpovědi na zapeklité filozofické otázky, nebo rozjímal nad půvabem čokolády s velkými „hajzlnaty“, a ani se nepokouším ovládnout svět. Nevadí mi, když si ze mě někdy někdo dělá legraci, tak snad i já můžu občas z jiných. Platí? Můj spolubydlící strašlivě moc chrápe. A já nemám tu moc mu v tom bránit. Občas se říká, že lidé spí spánkem spravedlivým. Pokud je to

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-87740320625666633472009-11-03T20:55:00.000+01:002009-11-03T20:58:24.533+01:00

Nevím čeho jsem chtěl přesně dosáhnout. Měl to být jen pokus a už předem mi bylo jasné, že to nepřinese žádné zajímavé výsledky. Zapnul jsem počítač, spustil Firefox a do Googlu zadal hledat výraz Google. A nic. Pak jsem zadal výraz internet a pochopitelně, že se zase nic moc zajímavého nestalo. Škoda. Proč jsem to vůbec zkoušel? Nevím, prostě jsem chtěl zkusit něco, s čím by počítač nepočítal.

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-1954634475611045242009-11-01T20:30:00.000+01:002009-11-01T20:45:11.786+01:00

Už jsem se jednou psal o tom, že když v Praze jezdí metro, tak tam mají i metrosexuály. V Brně pak jezdí šaliny, takže proto tu jsou i nějací ti šalini. Ale zpátky k metrosexuálům, původně jsem si opravdu myslel, že se jedná o úchyláky z metra (ani nechtějte vědět, jak jsem si tu úchylku představoval). Když se nad tím zamyslíte, tak by jich mohlo existovat v dopravě i víc. Takový Busexuál nebo

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-90529895834467741722009-10-28T23:57:00.003+01:002009-10-29T00:23:55.120+01:00

Občas mívám velmi podivné asociace. Je zvláštní, jakou mají některé bezcenné předměty schopnost uchovávat, či pojit vzpomínky. To mi pak pohled na lampičku připomíná můj dětský vláček (Dá se říct, že už mi dávno ujel vlak…), vůně knihovny na fildě mi připomíná Bublinu, a třeba dnešní projížďka v dobové trambáji (bohužel nevím z jaké je doby) se mi pojí s čokoládou. A to jsem čokoládu dneska neměl

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-18206182202390256872009-10-22T23:23:00.004+01:002009-10-22T23:52:07.299+01:00

Dneska jsem si při pohledu do počítače uvědomil jednu zajímavou věc. A vůbec netuším, proč jsem si ji neuvědomil dřív. Tak mě napadá. Počítač má hodně obvodů a to by snad mohlo vysvětlovat mé dlouhé vedení. Nebo možná taky ne. Ale zpět k té věci. Je to tak trochu nafouknutá bublina, jelikož se zase jedná o Bublinu. Mám totiž její fotku na ploše (možná je to kýčovité, ale moje), a když jsem se na

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-24202769127827939742009-10-19T23:23:00.001+01:002009-10-20T00:04:22.585+01:00

Opět jsem uvězněn v běhu věcí a srozumitelnost náhodně kladených slov mi uniká v dáli. Proto dnes jen tak něco zblízka. Asi mám chuť se k někomu virtuálně přiblížit. A pak si zas v klidu mého neklidu reálně žít. S tím už jsem sžitý. Ale asi ne smířený. K čemu tedy mířím? Kdo ví? Chtělo by se zeptat. Zeptat se, proč se opět stávám, po roce porotcem blížících se listopadových pádů. Těch pátých.

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-4972884992421867682009-10-10T23:40:00.003+01:002009-10-11T11:58:12.631+01:00

Tak jsem konečně viděl Tróju. Dávali ji v televizi už o prázdninách, ale já se o ní zmíním až nyní. Jsem už takový opožděný. Což je asi jediná věc, na které se shodnu s každým. Vlastně se dá říct-napsat, že ve vlastních názorech se shodnu s každým. A o to jde. I když Otto může i stát. A stát se může, že Otto bude ležet. Ale na tom nezáleží... Zpátky k Tróji. Už mě ani netrápí, že nikdy

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-16892240042044859622009-10-06T23:04:00.005+01:002009-10-23T00:31:16.594+01:00

Pokud jezdíte brněnskými trambájemi, tak jste si možná všimli reklamního letáčku, který se cestujících ptá, na co by se oni zeptali Boha. Zaujalo mě to a začal jsem přemýšlet. Byl jsem tím tak zaujat, že jsem málem zapomněl vystoupit tam, kde jsem vystoupit chtěl. Vystoupil jsem správně (aspoň myslím) a nakonec i nalezl odpověď na otázku, jak by zněla má otázka. Boha bych se zeptal, jestli se

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-48563812060414730872009-10-03T21:43:00.003+01:002009-10-03T22:02:29.900+01:00

Přišel jsem na to, že nejkratším dnem v týdnu je den strávený s Bublinou. Začíná mě proto pomalu tížit naše vytíženost. Na druhou stranu si myslím, že kdybychom nedělali to co děláme, určitě bychom chtěli dělat to co děláme. No jo, vzdělání vede k vydělávání. Když se nad tím tak zamyslím. Vydělávání peněz stojí čas, utrácení peněz stojí čas, tak co takhle zrušit peníze a začít platit časem.

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-83526135598039747232009-09-30T21:42:00.003+01:002009-10-01T10:18:48.603+01:00

Podle nějakého testu mám ekostopu velikou jako dinosaurus (a že ti po sobě zanechali stopu). Nejhorší na tom je, že kdyby všichni žili jako já, potřebovali bychom 3,3 planety. Teda nepsali tam jaké, ale předpokládám, že ty další by měli mít nějakou atmosféru. Musím se přiznat, že na žádné planetě nevydržím, pokud tam není ta správná atmosféra. Co ale udělat, abychom se polepšili? Podle mě nic… To

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-18274210639023213162009-09-28T22:08:00.002+01:002009-10-23T00:32:18.684+01:00

Tak jsem asi přišel o poslední možnost natřít to tatínkovi mé milé Bubliny. Náš vztah s tatínkem je totiž asi stejně vřelý, jako vztah mezi papežem a Galileo Galileim, takže po sobě (za zády) trochu jdeme. A jelikož místo mě natřela tatínkovi altánek Bublina, nemůžu tak říkat, že jsem mu to konečně natřel já. Škoda. Ale snad mě zase něco napadne. Teda jen aby to nebyl tatínek… Když už jsem u

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-39013972758872283262009-09-21T22:03:00.000+01:002009-09-21T23:03:52.117+01:00

Konečně chápu lstivost deskových her. O víkendu jsem ve skříni pod nánosem prachu našel staré gramofonové desky a pak si s nimi pěkně pohrál. Nemám gramofón, takže jsem si s nimi házel, kutálel a prostě různě dováděl. Deskový hry. Jen se mi zdá, že jsem na takovýhle blbnutí už trochu starý. Asi příště zkusím něco, co více odpovídá mému věku. Takže příště si budu házet, kutálet a prostě různě

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-25069248832531487352009-09-18T12:58:00.001+01:002009-09-18T13:04:27.770+01:00

Včera jsem konečně napravil svá minulá zaváhání. Těší mě to. Těší mě vědomí vlastní znovuúspěšnosti. Chtěl bych něco napsat, ale myšlenek je až příliš mnoho. Děníček by nejspíš vstřebal jen blábol. Což je ale pořad lepší než další bol. Co všechno vlastně udělá člověka úspěšným a co jej bez milosti pošle do kytek? Zdá se, že se blíží další velké rozhodování. Trochu pateticky napsáno - Mezník v

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-79887531977577751122009-09-15T17:54:00.000+01:002009-09-15T17:55:11.941+01:00

Občas se cítím jako páté kolo u tříkolky. Třeba včera. Zjistil jsem totiž, že z vajíčka koupeného v obchodě se mi nikdy nevyklube pštros. A ani pštrosice. Taky jsem si uvědomil, že žirafy se z vajec nelíhnou. Zvláštní. Asi mě zmátl ten dlouhý krk. Stejně by bylo fajn, mít svého vlastního pštrosa. Jezdil bych na něm do školy, učil bych ho stepovat a stále bych se cpal vajíčky… ze kterých by se

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-14673864883279469872009-09-08T17:16:00.000+01:002009-09-08T17:20:58.744+01:00

Povinnosti se na mě lepí jako na paty a já vůbec nestíhám stíhání bláznivin bez bázně. Chybí básně? Případně lázně? Případně lázeňské oplatky? Na lopatky mě to však stále nepokládá. Je září a v tom obvykle zářím. Taky v něm obvykle začíná škola. Takže žáčci a žákyně musí po víně povinně do školy. Máte z toho depresi? Nepropadněte (ji)! Jsem rád, že už mám toto období za sebou (před sebou mám

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-73881047237033541882009-08-31T10:55:00.004+01:002009-10-03T22:21:25.048+01:00

Poslední týden trávím napůl v osamění a napůl sám se sebou. Navíc (nebo právě proto?) se mi rozbil notebook s čerstvě prošlou zárukou. Je zvláštní, že nejrůznější výrobky jakž takž vydrží po dobu záruky, ale že by vydrželi o trochu déle, nebo nás dokonce přežily, to se často nestává. Což zase není úplně na škodu. Víte, asi by mi nebylo příjemné, kdyby mě můj zubní kartáček přežil a navíc tu byl

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-52104827478499939852009-08-19T12:47:00.004+01:002009-10-03T22:24:51.852+01:00

Tak mě napadá, co dělá pavouk, když není na síti? Jak se cítí? Zaplétá se někde jinde? S nějakou tou bokovkou? Chytá mouchy? Nebo nedělá nic a chytá lelky? Vážně nevím. Moje jediné znalosti o pavoucích vycházejí z toho, že jsem viděl tři díly Spidermana. Navíc se mi trojka ani moc nelíbila. Že by v tomhle byl ten problém? No, na to se těžko odpovídá. Jelikož jsem teď ale v síti já, tak napíšu

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-21870563970428171132009-08-17T12:00:00.001+01:002009-08-19T12:05:53.834+01:00

Začínám věřit tomu, že Usain Bolt je o trochu rychlejší než já. A potom, že nevím, co je to pokora. Vždy jsem si myslel, že pokory mám jen co se mi za nehet vejde, proto jsem se raději nikdy neškrábal za uchem, nechtěl jsem ji totiž vytratit, ale teď už vím, že jsem pokořen. Z pokoření se mi chtělo většinou plakat, což nemusí být úplně špatné, neboť si myslím, že slzy často věští štěstí. A možná

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-8461781712307391162009-08-09T19:07:00.004+01:002009-08-17T12:04:27.053+01:00

Jsem zpět a to znamená, že jsme se našli a navíc jsme si i pěkně zašli. I přes některé organizační problémy (ach ty prokleté nepracovní dny, ach ty prokleté turistické značky), jsme se dostali nahoru na Lysou horu. A teď se s vámi podělíme (dvojnásobně) o naše pažitky… nebo zážitky… nebo prostě o něco. Poprvé tak s nevolí dovolím někomu psát do mého děníčku. Ale když už Bublina zasahuje do mého

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8144251723691548849.post-7691569611138364702009-08-07T19:05:00.000+01:002009-08-09T19:06:34.691+01:00

Občas si scházím, občas se nacházím, občas se ztrácím. Právě se s Bublinou chystáme na výlet a je velmi pravděpodobné (vlastně je to skoro jasné), že se ztratíme. Neznám totiž cestu, znám jen cíl. Cílem je užít si volné (tak volné až plandavé) chvilky s mou milou. Tak doufám, že se na cestě neztratím, když už jsem se ztratil v jejich očích… Nechci být patetický, patů i pádů jsem si užil až dost,

hajkishttp://www.blogger.com/profile/03518171859525893998noreply@blogger.com0