Stálé dýchám, stále snívám, a stále mívám problém vyslovit slovo „croissant“. Překvapivě ho ale dokážu napsat. Což se jednou může hodit, pokud skončím jako Stephen Hawking. To znamená neuvěřitelně chytrý, docela bohatý a občas dabující kreslené seriály. Do té doby si budu muset vystačit s loupáky. A taky s hlupotami. I když to vypadá, že je poslední zanedbávám, opak je pravdou. Uodvrap ej kapo, mávábdenaz índelsop ej ež, ádapyv ot žydk I. Občas si říkám, že je asi vážně lepší trochu lhát. Ve jménu pravdy samozřejmě…
Zdál se mi další podivný sen. O loutkách. Slyšel jsem v trambájí rozhovor dvou starších paní, které tvrdili, že lidé jsou pouze loutky v rukou mocných. V poslední době se právě v trambájích dozvídám nejrůznější zajímavosti. Kromě loutek jsem například vyslechl i zajímavou debatu o jistých sexuálních praktikách (ty si ale nezaslouží hlubší vstup do análů této hlupoty), viděl jsem dost nešikovného labradora a taky slyšel chlápka, který odmlouval svému MP3 přehrávači. Ale zpět ke mně. K loutce…
Zdálo se mi, že nejsem člověk, ale jen velká loutka vycpaná pilinami. Bublina mě však stále měla ráda. Možná si uvědomovala, že i přesto, že jsem dřevák, mám duši. A taky plášť. Bublina mi v tom snu opětovně vyznala lásku a zároveň mi slíbila, že bude navždy se mnou. V dobrém i dubovém. Problémem byl jen člověk, který mě vodil na nitkách. Jelikož máme malý pokoj, musel by spát v obýváku na gauči. Pak už je ten sen dosti zmatený. Myslím, že v něm bylo něco o Pinokiovi, crossaintech a tom sexuálním rozhovoru z trambáje…
Měl jsem teď menší problémy s mým googlovským účtem, takže jsem nemohl hlupoty přidávat tak často, jak bych chtěl. Musel jsem si tak psát do šuplíku. Pak mi to Bublina zakázala a já psal zase ve wordu. O moc jste tak nepřišli. Pokus si ale myslíte, že „Ano“, tak to určitě co nejrychleji řekněte svým drahým polovičkám. Co to zase píšu? Už se v tom zase ztrácím. Snad se jednou obrátí role a budou se ztrácet ostatní (čti vy všichni). A já potom budu tahat za nitky. A pokud se neobrátí role, obrátíme se alespoň k sobě. Takhle virtuálně… Čtěte pozpátku… do pátku…
