Skoro odvážný

Nevím proč, ale začal jsem uvažovat o tom, jestli jsem odvážný člověk a jestli bych byl schopen udělat nějaký hrdinský čin. Např. vynést batole s hořícího domu, vytáhnout tonoucího z ledové vody, nebo se třeba zúčastnit soutěže v jódlování. Došel jsem k výsledku, že jsem skoro odvážný, to však ve skutečnosti znamená, že jsem naprostý zbabělec. Bojím se totiž skoro všeho. Na vrcholu tohoto pomyslného žebříčku jsou velmi znepokojující věci, a proto jestli jste slabší nátury, radši dál nečtěte a běžte se věnovat něčemu bezpečnějšímu, můžete třeba koukat na chleba.

Tak a teď jen pro ty odvážné je tu výběr těch nejděsivějších věcí mého života. Jednou z nejhorších věcí co mě, a myslím, že i vás, dokáže vyděsit jsou lidi, kteří vás nutí recitovat Vergilia. Jsou to ti největší vyvrhelové, žijí v nejtemnějších koutech univerzitních knihoven a literárních kaváren. V okamžiku kdy to nejméně čekáte k vám přiskočí a vy jste nuceni recitovat. Když už jsem u těch lidí tak další nebezpečnou sortou jsou ti, kteří vám ublíží ve chvíli, kdy si spletete heuristiku s hermeneutikou. Z těch mám taky panickou hrůzu. Nic se však v děsivosti nevyrovná stepujícímu mimovi. Chtěl jsem napsat i o dalších věcech, které mě děsí, ale dostal jsem z toho strach.

Doufám, že jste si všimli, že jsem nepsal nic o snových (ta je samozřejmě jen jedna atd.) a taky nic o smrti. I když … no tak příště.

Sám, divný se zdám

Stala se mi taková podivná událost, která mi připomněla jednu velice důležitou věc, kterou bych si normálně ani neuvědomil. Vše se událo při normálním průchodu vstupními dveřmi u nás na FSS, teď ovšem s tím rozdílem, že mě vstupní dveře přicvakly. Před očima se mi přehrál celý můj dosavadní pobyt na fakultě, od první návštěvy do zatím poslední zkoušky. Nevím proč, ale v tom vidění mě hrál Jaroslav Dušek. Musím uznat, že to byla vcelku nuda, a tak se mi před očima promítly osudy dalších dvou studentů. Tou důležitou věcí, kterou jsem si uvědomil je skutečnost, že jsem za půlkou studia a blíží se tak okamžik pravdy, a taky se blíží další Vánoce

Poslední dobou mám taky pocit, že neustále píšu jen o holkách (samé snové, no vlastně snová je jen ta jedna, kterou podstatě ani neznám) a smrti, proto jsem se rozhodl, že toto téma na chvíli opustím, než se tak stane tak by mě ještě zajímalo, jestli jsou v posmrtném životě holky a jestli musíme po smrti do divadla v obleku?

Taky něco k chystanému filmu o melounu, jelikož skončila stávka scénáristů je ohrožena celá koncepce tohoto uměleckého veledíla. Můj původní záměr byl natočit film, který by byl kombinací Supermana a Deníku Bridget Jones. Musím konstatovat, že záměr asi nevyjde. Podle posledních zpráv se celý tříhodinový film bude odehrávat jako monolog jedné osoby v kuchyní, předběžný rozpočet je 80 miliónů dolarů.

Divnosti

V minulém týdnu jsem si dopřál zasloužený odpočinek doma v Havířově a přitom jsem zažil tolik zajímavých věcí, o některé se teď s vámi podělím.

Hlasovací

Takže asi všichni víte, že nám zákonodárci zvolili nového, či spíše staronového prezidenta, už dříve jsem napsal, že bych radši Švejnara, ale co se dá dělat. Musím si však přiznat, že znovuzvolení Klause mi život určitě nezmění, když o tom tak přemýšlím tak to má na mě stejný dopad jako to, když jsem si včera uvědomil, že jsem už strašně dlouho neměl svíčkovou. Co mě však na volbě zaujalo bylo hlasování poslanců a senátorů o způsobu volby. Jinak řečeno budeme hlasovat o tom, jak budeme hlasovat.Něco podobného jsem zažil i já, když jsem se rozhodoval o tom jestli napíšu jeden velký příspěvek nebo to rozdělím do několika menších. Tady je malá statistika mé jednokolové volby – PRO (6 hlasů), PROTI (2), ZDRŽELO SE (3). Na první pohled nic zvláštního, pokud si však uvědomíte, že jediným volitelem jsem já sám, tak jsou ty čísla velmi, ale velmi překvapivá.

Zkrocení marného snu

Ještě ve zkouškovém jsem si „úplnou náhodou“ přečetl Sen noci svatojánské, překvapivě mě to chytlo takže jsem si půjčil některé další Shakespearovy komedie a musím říct, že mě to opravdu baví. Do minulého týdne jsem od Shakespeara přečetl jen Romea a Julii, kteří mi vcelku znechutili povinou četbu na střední škole. Mělo to však i pozitivní účinky – přišel jsem na to, že sebevražda je vcelku nebezpečná činnost, jelikož hrozí, že si při ní ublížíme. Marná lásky snaha, Kupec Benátský, Mnoho povyků pro nic a Zkrocení zlé ženy mi však místo přemýšlení o smyslu sebevraždy docela zpříjemnily volno. Hlavně některé slovní hříčky (malé říčky?) stojí za to a Shakespeare tak u mě získal malé plus za triky jeho rétoriky.

Vedlejší příznaky

Po dlouhé době jsem potkal kamarádku, která se mi kdysi (a vlastně pořád) strašně líbila a dokonce jsem s ní byl i na rande. To však skončilo naprostým fiaskem. Nevím proč, ale vždy, když se mi líbí nějaká slečna tak při rozhovoru s ní začnu mluvit děsný blbosti, ne, že bych normálně byl kdoví jak skvělý řečník, ale při rozhovoru s mě sympatickou osobou někdy vyvádím opravdu divnosti. Téhle kamarádce jsem jednou, řekl, že je fajn, že má prsa. Samozřejmě jsem mluvil o jejím psu. Když jsem si uvědomil co jsem řekl, tak abych to zachránil tak jsem řekl, že to byl omyl a že vlastně žádné prsa nemá.

Poprvé

Tak nějak se přihodilo, že jsem byl týden sám doma. Nejdříve jsem uvažoval o nějakém divokém večírku se striptérkami, s velkým množstvím pití a s recitací poezie. To jsem však zavrhnul a místo toho jsem se rozhodl, že si sám vyperu. Po tříhodinovém studiu manuálu pračky jsem se do toho pustil. Výsledek nakonec předčil veškerá očekávání a vše se podařilo. Takže jsem si v 21 poprvé vypral a počítám i s tím, že než mi bude 30 tak si konečně i sám vyžehlím. I zde platí, že poprvé je to vždycky nejlepší.

Staly se i další věci například jsem našel způsob jak dokázat, že jeden můj soused je idiot, bohužel můj pokus ztroskotal na tom, že jsem nesehnal šimpanze a jojo. No prostě veselý týden.

A ještě bych rád poděkoval neznámé Polárce, že mi popřála k narozkám a taky děkuji neznáme Zuzce za komentář, no a vůbec děkuji všem, kteří se tu nějak objevili a zvedli číslo návštěvnosti blogu.

And now for something completely different

Thomas More, Charles Dickens, Alfred Adler, Miroslav Donutil, Petr Hájek. Na první pohled skupina velmi sympatických lidí, no i když je pravda, že jeden z nich je tam zařazen trochu nepatřičně (všem doufám došlo, že je to komunistický utopista z 16. století Thomas More a ne třeba Dickens, Adler nebo Donutil). Všichni tihle sympaťáci mají společné to, že oslaví nebo by oslavili 7. února své narozeniny.

Takže je mi 21 a musím říct, že se naprosto změnilo mé dosavadní vidění světa, což, ale může být zapříčiněno tím, že mám doma v oknech nové žaluzie. Uvědomil jsem si, že bych v Americe mohl beztrestně popíjet alkohol, mohl bych být zvolen do Poslanecké sněmovny, ale taky bych se mohl jít konečně osprchovat místo tohoto hloupého psaní. Prostě 21. narozeniny vás donutí konečně přemýšlet. Kromě výše zmíněných výhod jsem si uvědomil i jednu nepříjemnou věc, a to tu, že jsem zase o rok blíže smrti. Začal jsem přemýšlet o svém dosavadním životě, o svých dosavadních úspěších a neúspěších, o svých láskách a o místním klubu Přátel vyšívání. Nevím proč, ale taky jsem přemýšlel o tom jestli se po smrti budu moci jít konečně osprchovat. Radši jdu tedy hned, jo a ještě -

Hodně štěstí a zdraví pane Donutile !

Jen tak mimo:

K narozeninám patří dárečky a proto jsem se rozhodl, že jeden takový „dáreček“ věnuji i všem čtenářům tohohle blogu. Konečně se dozvíte, kdo mi snědl meloun. Tato tajemná kauza totiž zajímá hodně z vás, a proto jsem se konečně rozhoupal k sepsání knihy, která by dopodrobna vylíčila celou melounovou aféru, jelikož, ale hodně lidí nečte z důvodu čekání na to až se podle knihy natočí film, napsal jsem i scénář k filmu – jedná se o tříhodinové erotické drama na pozadí 2. světové války. Je patrné, že film bude z knihy vycházet jen okrajově, prakticky je zachován jen meloun a moje postava. Scénář se v Hollywoodu chytil a film přijde do kin v roce 2010 tedy na 10. výročí aféry. Režisérem bude Martin Scorsese, bohužel jsem v castingu na roli Petra Hájka neuspěl (režisér mi řekl, že nevěří tomu jak ho hraji) a roli dostal, prý pro větší autentičnost, Brad Pitt. Role melounu zatím obsazena není, ale rozhoduje se mezi Georgem Clooneyem, Tomem Hanksem a Pamelou Anderson. Máte se tedy na co těšit.