Kamenná-hlavová

Jsou věci mezi nebem a zemí, které v životě nepochopím (padající kamení, letadla apod.). Věci, které jsou pořádně na hlavu. Nemyslím čepice, nebo celofánový klobouk, který nosím jako ochranu proti mimozemšťanům a Zdeňkovi Troškovi. Myslím absurdní věci, které se nám stávají. Naposledy se jedna taková stala Bublině. Na jejich botičkách se ji utrhla ozdobná kytička, takže je šla reklamovat. Bohužel reklamaci zamítli, jelikož bez kytičky nedodala kompletní výrobek. Z toho jednoznačně vyplívá, že na knize Hlava 22 není nic absurdního. Tohle je nefiktivní ukázka „hlavy 22“ v praxi: Dokud se kytička neutrhne, nepoznáte, že je zkažená. Ale když se utrhne, nemůžete ji už reklamovat. Jak postupovat?

Na hlavu je pro mě i dopravní značení. Občas se nad nějakou značkou pozastavím, občas nějaká pozastaví mě. Už od dětství mě ta „velká lízátka“ fascinovala, pak když mi byl vysvětlen jejich význam, mě fascinace přešla. Teď se však vrací se značkou: „Pozor, padající kamení.“ Nad ní tápu. Chápu, že červené trojúhelníky nás varují před nebezpečím, ale toto? Jak mám reagovat, když vím, že v následujícím úseku na mě může padat kamení? Zpomalit? To pak ale pojedu nebezpečnou oblastí déle. Zrychlit? To ale můžu tou rychlostí vjet pod padající kámen. Je pak lepší kličkovat? Nebo třeba jet v protisměru? Nevím…

Že by to nevěděl nikdo? Že by tato značka představovala určité tajemství. Značka „Pozor, serpentiny“ s dodatkem 2x mi říká: „Teď budeš muset dvakrát prudce zatočit, takže bys měl zpomalit, abys nevylétl z cesty.“ Značka „Pozor, padající kamení“ mi říká: „ Pozor, padá kamení. Ať jedeš, jak chceš, kamení bude stejně padat.“ To není moc uklidňující, ale na druhou stranu má toto dopravní znamení v sobě jisté budhistické konotace. Připomíná nám, že značky neznačky, osud dosud člověk neovlivní. Že jsou věci mezi nebem a zemí. Například ty kameny. Pokud to takto ministerstvo dopravy myslelo, tak je lepší, než jsem myslel…

A na hlavu jsou i další věci. Tak třeba můj problém s kačerem Donaldem se po zásahu neznámého dohlupitele ještě víc zamotal. Ono celý svět Walta Disneye je dost zamotaný. Nemyslíte? Třeba, kdo jsou rodiče Dulíka, Bubíka a Kulíka, když Donald a Skrblík jsou jen strýčkové? Jaký je vztah paní Čvachtové a Kačenky? Je to maminka nebo jen chůva? A co Rampa a Ňouma? A proč nemluví pes Pluto, když pes Goofy ano? Jsem z toho trochu sešlý. Snad mi to někdy vyjde a já vše pochopím. Jo a ještě jedna věc. Myslíte, že v OSN vědí, že babyboxy nejsou souboje miminek? K.O.

Další zakázané

Letošní prázdniny jsou po dlouhé době prázdné hudebnímu dění. Po loňském hudebním obžerství, které jsem plánoval já, má letošní plninový program na starost Bublina. Takže tak různě výletníčíme, koukáme na zvířátka, dojde i na něco s kolem (cyklo stesky?) a kolem a kolem to není úplně zlé. A možná se dostaneme i k zahrad ničení (uvidíme, jak tuhý kořínek má taková maminčina zahrádka). Ještě k těm festivalům. Nevím, jestli jsem už tak pohodlný, ale musím se přiznat, že letos se mi nikde ani moc nechtělo. V té hromadě kapel bych si určitě vybral, ale letos si dávám letní hudební dietu. Alespoň budu připraven na pořádný podzimní klubový kalorický přísun…

Už si začínám zvykat, že jsem trochu podivný (to už jsem asi byl i předdivný a divný). Občas je to boj, ale určitě ne takový ten na život a na smrt. Hlavně pro Bublinu (nově třiadvacetiletou) je to občas složitější. Na druhou stranu musí něco vydržet, když chce být se mnou v páru. Všimli jste si toho, jak to, co má být v páru, dopadá někdy liše? Jak ale nebýt podivný, když se kolem děje tolik věcí. Tolik, že občas mívám všeho až po krk, i když mi to nesahá ani po paty, a stejně jsem v tom až po uši. A já se k tomu točím zády, po kterých mi běhá mráz, který vzal nohy na ramena…

Už chápete proč podivný? Jestli ne, tak vám nepřidá ani kačer Donald. Ten totiž nepřidává ani mně. Už jsem tu jednou řešil problém s Plutem, teď nastává čas Donalda (možná se jednou dočkáme i paní Čvachtové). Pokud si najdete jakýkoliv jeho obrázek, tak na něm nikdy nemá kalhoty. Což není nic špatného, je to přeci kačer. Divné je, že když vyleze ze sprchy, má kolem pasu omotaný ručník! Docela mě to děsí, že by nějaký skrytý význam? Tonu v zoufalé nevědomosti, v hlavě mi buší a už zase píšu hlupoty… Cožpak to nikdy neskončí? Prázdniny by nemusely…