Po dnešní zkušenosti musím napsat, že když si do čaje dáte mléko, je to pak úplně jiná káva. Není to ale úplně můj šálek čaje. Po delší době jsem se rozhodl opět stvořit textového (ne)tvora. Poslední měsíce probíhají (ne)tradičně zběsile. Od druhých slováckých Vánoc, přes hledání nového bydlení k uzavírání známek, stěhování a nemoci, taky řeším svou vědeckou budoucnost, která se zdála být minulostí, načež zásah člověka s mnoha přídavky před i za jménem tomu zase dal nádech tíživé přítomnosti. Taky jsem viděl nejlepší film za posledních spoustu let a v podstatě si uvědomuji, že jsem asi taky Walter Mitty. Měl bych teď asi prezentovat své myšlenky, ale podle všeho mého současného rozpoložení k tomu nedojde. Právě jsem si totiž usmažil topinky a vůbec nešetřím česnekem, páč Modrooká je fuč…
Pro dnešní hlupotu jsem měl úplně skvělou myšlenku. Určitě byste si to užili. Bohužel jsem to za tu dobu nepsaní zapomněl. To se mi děje pořád, že něco neudržím v hlavě. A čím usilovněji se snažím vzpomenout, tím víc mi to uniká z myšlenkových hrází. Navíc daný nápad pokládám za čím dál lepší. Časem dokonce přesvědčím sám sebe, že myšlenka, kterou jsem zapomněl, byla naprosto geniální. Pokud se mi však někdy náhodou podaří vytáhnout myšlenku z šedé kůry pod světlo kritického myšlení, začne genialita myšlenky rychle blednout. Tak tedy nelitujte mé zapomenuté myšlenky. Nakonec by to nejspíš nebylo o nic chytřejší, než to zatím není teď. No, raději něco „ze života“?
Jsem pedagog, možná trochu demagog (Jak jinak ale odnaučit čtvrťáka jíst papír, než demagogii zahrnující polykaný papír, střevo a prasknutí?), ale vůbec se mi nelíbí slovní vyjádření známek. Když jsem to poprvé viděl, měl jsem pocit, že mě snad ani neznámkují. Ještě, že na zadní straně byly vysvětlivky. Uklidnil jsem se, jelikož jsem byl stále na staré známé škále - jedna až pět. Na základní škále. A proč se mi nelíbí názvosloví? Je příliš laskavé! Ne, že bych byl proti laskavosti, ale tady mám pocit jisté jízlivosti. Copak říkáte že trojka je dobrá? Mně říkali, že je to špatné. A čtyřka podle vás stačí? Nedostatečná pak přece taky není tak fatální jako pětka (já jednu dal, takže vím o čem mluvím). Proto jsem vymyslel vlastní názvosloví, aby více odpovídalo výsledkům a lépe třeba předznamenávalo reakce rodičů. Ještě to není konečná verze, ale zatím to zní takto: jednička – „vynikající“, dvojka – „slušný“, trojka – „nijaký“, čtyřka – „bídný“, pětka – „děsný“. Možná to nezní tak povzbudivě, ale je to blíž realitě. A to by školství mělo být. Jinak připravenost žáků pro život bude nedostatečné…
Pořád se snažím vzpomenout na tu skvělou myšlenku. Asi nejsem sám, kdo má občas trochu děravou paměť. Je to síto, kterým protéká spousta myšlenek. Bohužel u mě poslední dobou zachytává maximálně představu Modrooké v prádle. Třeba teď si ji představuji, jak věší vyprané prádlo. Ve skutečnosti to totiž musím udělat já. Jelikož zapomínám, snažím se vše zachytávat do různých zápisníčků, telefonů nebo počítačů. Někdy mám pocit, jako by tyhle poznámky byly nějaký druh mé externí paměti. V hlavě mívám nějaký základ, ale většina myšlenek je ukryta v různých složkách. Nic strašného, s tím se dá žít. Pokud si tedy pamatujete, kde ty složky máte. Ale to mě nemate, tak špatně na tom nejsem. Je to ale trochu paradox, že nám počítače pomáhají s naši děravou pamětí, jelikož to není tak dlouho, co paměť počítače tvořily děrné štítky. Takže počítač měl také děravou paměť! Ale u něj to bylo plus, protože kdyby ji neměl děravou, tak ji nemá vůbec. Takže nakonec buďme rádi. A navíc děrné štítky se už nepoužívají hodně dlouho a já si pamatuji jak vypadaly, takže ta má paměť zase nebude tak děravá…
Dnes jsem si při průchodem městem uvědomil, že je Valentýn. Možná proto Modrooká odjela navštívit maminku. Schválně nepíšu, že jela domů, jelikož oba už tušíme, že doma je teď v našem vlastním kohoutovickém 2+kk nad koruny stromu s vlastní sedačkou, knihovnou, postelí a mnou nepovedeně smontovaným něčím pod umyvadlem. Navíc po jednom vánočním kulatém dárku. Ale zpět k Valentýnu. Pamatuji si dobu, kdy se to u nás neslavilo. Teda ne, že by mi to tolik vadilo. Nemám nic proti svátkům, ani nic proti zamilovaným. Dokonce ani proti jejich kombinaci. Proč ne, nikomu to neublíží. Halloween už se tu také slaví a Santa Claus začíná vítězit nad Ježíškem. Říkám, proč ne. A třeba krocana si můžeme čtvrtého července také upéct. Den nezávislosti nám přeci časem může být také docela blízký svátek. Ale pokud si to pamatuji dobře, lásky čas je první máj. A žádný studený čtrnáctý únor! „Z povinnosti se 14. 2. drží v objetí, netušíce, že jsou reklamy obětí.“ Ale zase si ode mě nenechejte radit, kdy dát někomu pusu…
