Restartující

Konečně jsem splnil všechny své povinnosti, starosti a jiné nectnosti. Bylo toho hodně a hodně toho nejspíš ještě bude, ale přesto už probudím dění(ček) z jarního spánku. Je načase načíst se. Restartovat (nevím jak vy, ale já vždy počítačům záviděl tuhle vlastnost). Dneska před usnutím jsem měl skvělý nápad na hlupotu, ale zapomněl jsem na něj. Ještě když jsem bydlel na koleji, tak jsem míval u postele připravený blok a do něj pak zapisoval své nápady. Občas i potmě. Je zajímavé vidět svůj rukopis poslepu, bohužel si ale moc nepočtete. Někdy jsem zase z sandálů skládal první písmenko, kterým nápad začínal. Ze dvou sandálu toho ale moc nevytvoříte, navíc jsem ráno i s celým písmenem nekráčel do koupelny. Po přestěhování už jen zapomínám a vzpomínám, na pořadí nezáleží… Většinou u toho ale ležím…

Mám rád když ležím v posteli, pomalu usínám a najednou se něčemu zasměju, nějaké hlouposti, která mě napadne. Bývá to moc hezké zakončení dne. Třeba dnes (včera) jsem si uvědomil, že slovo „slosování“ se nepoužívá k pojmenování páření losů. Občas se směju i ráno. Většinou na Bublinu. Menšinou na Maxima hrocha (je to plyšový hrošík, abyste si třeba nemysleli…). Dnes (dnes) ráno jsem také přišel (když jsem ležel) na svůj další (78.) (ne)smysl. Jde o to, že umím počítat od 99 do 1. Pozpátku. Občas překvapím i sám sebe… Třeba tím, že si uvědomuji omračující hloubku pochopení ústředních paradoxů lidského chování a naše nevyčerpatelné schopnosti konstruovat adaptivní racionalizace, které je vysvětlují… Snad chápete…

Za kopcem zakop sem. Nic nechytřejšího mě nyní nenapadlo. Už jste si snad všimli, že moje věty jsou jen napsané pitomosti. Výjimečně se mezi nimi vyjímá i myšlenka. Někdy i myš Lenka. Kdyby tak všichni moudří lidé tušili, co všechno dokáží vymyslet hlupáci. Možná, že už bych byl i slavný. A možná bych byl i slaný. Tak jsem jenom sladký. Jo? Nebo kyselý? No? Občas je prostě vhodné zapomenout na tu krapítek hořčí stránku života… a nechat za sebe rozhodovat náhodu. Mně se to náhodou vyplatilo. Jak jinak bych asi dopsal tuhle restartující hlupotu?

Tak nějak

Potřebuju restart!

Stínohry

Po napsání diplomky jsem si uvědomil, že vůbec nevadí, když neumím psát všemi deseti. Nahrazuji si to totiž tím, že umím číst všemi deseti…. Jo, někdy člověk musí zabloudit, aby našel správnou cestu. Takže jsem rád, že bloudím a občas i v čas zablouzním. Poslední dobou je toho až příliš a blouznění (třeba i virtuální) je potřeba. Chtěl bych umět nemyslet na nic. Jen se tak prožívat a prokousávat světem. Letem. Po letech však začíná převládat nad potřebou blouznění potřeba spánku. Sen mi dopřává mnohá potěšení. A to nejen proto, že se odehrává po boku mé půvabné, která dokáže zpříjemnit věčné převalování a čekání na ztrátu vědomí. Že by na ztrátu vědomí, bylo nejlépe čekat v objetí? Objetí jsou příjemná, a to nejen ta fyzická. Myslím totiž, že největším zadostiučiněním v našem životě je objetí slovem blízkých… Rád se stávám obětí objetí… a to třeba jen ve stínohrách…