Když nezářím

Stále sním o tom, že jednou napíšu best celer. Bohužel zatím jen koušu mrkev. A proto je potřeba zatnout zuby a překousnout to. A možná trochu vážit slova. Případně zkusit vážit něco jiného. Objevil jsem teď totiž v kuchyni váhu. Stále mi vrtalo hlavou, proč tam máme ty divné hodiny, které ukazují čas jen tehdy, když na ně něco položím. A pomocí mé milé jsem konečně prozřel. V kuchyni je celkově spoustu věcí, které stojí za prozkoumání. Krabice s kakaem, skříňka s čokoládou, či robot, které mu prý nemůžu říkat R2D2. Pokud se na tohle podíváte ze správného úhlu, tak vám pak bude konečně vše jasné. Takový úhel však doposud nikdo nesestrojil. Takže žádný best celer…

Září se blíží ke konci a já jsem se zatím stále nedokázal dostat do správné zářící polohy. Do jedné školy nechodím (a kdoví jestli vůbec budu), v druhé mě moji žáci (snad schválně) provokují neznalostmi a navíc mi co nevidět (i přesto raději vidět) začnou kroužky s prďochy na jiných školách . Na záření tak není čas. Je to na draka. Bohužel však na pouštění draka není ten čas. Takže ani stěžovat si nemůžu a veškerou svou radost pouštím k smutkům. Přesto už znám odpověď na otázku, která visí (na rozdíl od draka) ve vzduchu. Odpověď je měď. A otázka zní: „ Co je největším vývozním artiklem Chile?

I když nezářím, neznamená to, že mám něco společného s tím radioaktivním předmětem nalezeným někde v Podolí. Radioaktivní opravdu nejsem, i když občas mívám rádio aktivní. Na druhou stranu by ovšem nemuselo být úplně špatné být ozářený. Třeba bych získal nějaké superschopnosti. Rentgenový zrak, super sílu nebo schopnost sklápět prkénko po čůrání. Myslím, že po tom bych byl mezi dívkami oblíbenější než kdy dřív (Jsem vůbec oblíbený?). Představte si skupinu superhrdinů, jejichž schopnostmi by bylo připomínání důležitých výročí, odklízení oblečení ze židlí do skříní, či omezování fotbalových přenosů v TV. Že by tohle byl můj best celer, kterým zazářím… Ještě to zvážím…

Konečná krás(k)y nahá

Kvůli zdárně splavené Bublině jsem před chvíli viděl novou Janu Eyrovou a musím se přiznat, že mě to trochu zklamalo. Asi jsem čekal trochu víc od filmu, kde se Alenka z říše divů zamiluje do Magneta z X-menů, dohlíží na ně Bondova šéfová M a kde se Billy Elliot chystá na misionářskou výpravu. Škoda. Ale mohlo to dopadnout mnohem hůř. Třeba jsem mohl skončit s dívkou, která raději čte klasiku (čti Stmívání). Tak jsem skončil s dívkou, která dobrovolně tráví čas s někým, kdo si myslí, že zmrzlina šmoula je důkazem Gargamelova vítězství…

V domě nám opravují výtah, takže je jasné, proč nejsem nyní moc na tahu. Bublina po mně pořád chce, abych psal hlupoty. Vůbec nechápu proč! Mám jen takovou malou teorii, že se jí líbí, když o ní něco napíšu. Třeba, že je často nahá. Hodně nahá. Tak nejvíce nahá, jak jen to jde. Občas je i trapně nahá (nahá v ponožkách). Tohle by se jí mohlo líbit, jelikož se to líbí mně. A jsme přeci jedno tělo (nahé?) a jedna duše (nahá?). Když o tom tak přemýšlím, líbí se mi i to samotné slovíčko. Má v sobě příslib něčeho zajímavého. Nahá. Halušky, Hamánek, hnojivo, já…

Dneska už toho mám všeho dost. Bublina už bohužel nenahá spí (po Janě Eyrové se ji ani nedivím) a já si pročítám předpovědi o konci světa. Myslím, že ti co tolik tlučou na poplach, jak je potřeba honem zpytovat svědomí, obrátit se k bohu, mimozemšťanům nebo třeba ke Gargamelovi, by potřebovali pořádně zatlouct. Já třeba na konec světa vůbec nevěřím. I když věřím tomu, že po výbuchu slunce dá úklid pěkně zabrat. A já už bych měl taky konečně zabrat. Zatím jsem jen blázen bez bázně i básně, kterému nedá spát nenahá, ale vzrušivá přítomnost jeho spící němé neměnné krás(k)y…

Protékavá

Konec prázdnin jsem stylově oslavil dvojitým pádem z kola. Je zábavné, že při prvním pádu mě pozoroval skot a nyní já pozoruju při pádech Skoty. Nekoukám se na jatka, nýbrž na fotbal. Tak snad to vydrží. Nevydrželo. Naposledy jsem psal hlupotu po táboře a věřte tomu, že se od té doby vůbec nic zajímavého nestalo. Hájek je stále stejné pako, pořád jsem nevymyslel bezednou tubu na lentilky a stále jsem lenivý na to, abych začal věřit ve zlé lidi. Lenost uvěřit ve zlé lidi mi totiž pomáhá překonávat strach z nich…

Hodně lidí tomu věřilo. Já jsem si to ale nechtěl připustit. A teď je to tady. Poslal jsem Bublinu k vodě. A jak jsem si myslel, stálo mě to i můj majetek. Bublina se tak nyní plaví po Vltavě na vodáckém kurzu a vzala si sebou moje sandálky, můj batoh a moje srdce… To, že je Bublina pryč mi alespoň dává prostor k tomu, abych si udělal pěkný chlapský večer. Takže mám zapnutý fotbal, popíjím pivko a „čtu“ si přitom Playboye. No, ve skutečnosti fotbal už skončil, takže koukám na Medvídka Pú a popíjím kakao (chlapácky studené z šesti lžiček). Jen ten Playboy chybí…

Kromě fotbalu jsem se podíval i na film od Banksyho. Tenhle ten „dokument“ mě dost zmátl, takže po dokoukání si nejsem jistý jestli je Banksy Mister Brainwash, Mister Brainwash Banksy, Mister Brainwash režisér, Banksy režisér, Mister Brainwash nastrčená figurka, Banksy nastrčená figurka, nebo co vlastně. Zkrátka, hodláte-li se stěhovat, ohlaste to vždycky raději na poště. Jednímjsem si však jist - ani jednomu bych neproplatil šek - a to mám street art, potažmo Banksyho, docela rád. A ještě jedna s ničím nesouvisející věc. Věděli jste, že Francis Bacon zemřel při pokusu schladit kuře? No, kuře asi bylo rychlejší…