Nedohledná

Všichni si něco přejeme. Někdo se chce stát zpěvákem, někdo kuchařem, někdo touží ovládnout svět, jiní chtějí být (ne)skutečně bohatí a jsou i tací, kteří by chtěli všechno tohle dohromady. Přemýšlel jsem teď o tom, co bych vlastně chtěl já sám a zjistil, že nejraději ze všeho bych chtěl napsal muzikál o bramboře. Komentáře myslím není třeba. Takže žádný ani nepřidávám. Všimli jste si někdy toho, jak přemýšlení vede k šílení? No nic, takhle se to už vyvrbilo, tak to nechám vrbit…

Když už jsem u vrb. Přišel jsem na to, proč vyhynuli vodníci. Nemůže za to žádný Hanzlík, ale make-up. Asi v tom teď trochu plavete, ale nebojte, vodník vás neutopí. Je to jednoduché. Vodníci potřebují holky, ale jelikož ty dnes používají make-up, nechtějí za nimi do vody. Make-up by se jim totiž roztek. Přiznávám, je to teorie tak trochu postavená na vodě, ale aspoň něco. Nemyslím si, že bychom se v dohledné a možná i nedohledné době, dočkali nějakého lepšího objasnění. Možná tak od nějakého podvodníka. Zkusil jsem se na to ještě zeptat googla, ale ten mi taky nic vhodného nenašel. Jen se mi pochlubil tím, že to nic našel za jednu milisekundu. Hmm… takhle rychle neúspěšný jsem snad ještě nikdy nebyl.

Už se nějaký ten pátek snažím zařadit do společnosti skutečných dospělých lidí, což není úplně snadný úkol. Hlavně, když to děláte jen v ten pátek. Oficiálně se mi to prý už před pár lety povedlo, ale sám si však často kladu otázku, jestli už jsem dostatečně zařazený. Zaráží mě to. Navíc jsem se nyní začal krmit hamánky. Že by nějaké znamení? Měl bych se snad nad sebou zamyslet? Měl bych přestat nosit tyhle ovocné poklady k pokladnám? Kdoví. Uznávám však, že je podivné, když v jeden čas dopíšu diplomku o Jürgenu Habermasovi, a hned nato se zabývám muzikálem o bramborách. Snad mě za to nebude nikdo peskovat. A ani pejskaři snad ne…

Ze zvyků blábolím

Poslední dobou si stále zvykám – na nové bydlení, na nový semestr, na konec nového semestru – a doufám, že se z toho nestane můj nový (zlo)zvyk. Nevím proč, ale mám pocit, že mě srdce stále táhá k tahu. A dobrozvyky jsou pak v tahu. Někde jsem slyšel, že život je jako divadlo. Jestli jo, tak kde máme sakra nápovědu? No, možná, že nejsme samotní herci, ale jen diváci samotní (smutní?) v obřím hledišti. Hmm… tohle se mi líbí. V životě jsem totiž poznal spoustu zajímavých příběhů, některé skončili dobře, některé špatně a jsou i také, jejíchž konce ještě zdaleka nebyly dopsány. Ty pak uctivě z uctivého povzdálí pozoruji…

Občas je lepší být pozorovatelem v hledišti, než hlavní hvězdou na jevišti. Znáte to, hvězdy to mají těžké. Jsou to přeci jen vzdálené světýlka na noční obloze. Je však dobré je mít, vidět je před sebou, ale zároveň je skutečně nikdy neuchopit, ne zcela vlastnit, jelikož pak má člověk od přirozenosti tendenci zpohodlnět a spokojit se s tím co má, ačkoliv mu je životem stále nabízeno mnohem více… I když já už se spokojil v pokoji s mohou snad i spokojenou Bublinou. Začalo jaro, ale to pro mě nic není, jelikož jediný úsměv mé milé mi dokáže omítnout den do barev všech ročních období najednou… Jen je škoda, že to samé nedokáže s bílou stěnou v našem pokoji…

Blábolím si a proto ještě Bublinu nenechám splasknout. I když ji teď vlastně nechávám spát. Co mi nedá spát, je hledání odpovědi na otázku, proč se mnou Bublina začala chodit, běhat i lehávat až po roce zakopávání o sebe. Je snad láska zákopovou válkou? Nebo je snad Bublina na starší? No, myslím, že ani nechci znát odpověď. Nevím, jestli jsem si toho plně vědom, ale zažívámeteď krásné období. Proč? Protože jsem, přes všechny tíživé potíže, vinné povinnosti, starosti i strasti, zjistil, co je v životě to nejdůležitější… Je to vědomí, že právě život je to nejdůležitější… Blá… bolím…

„Mít své dny“

Všimli jste si někdy toho, jak jsou zajímavé uvozovky? Kromě přímé řeči je používáme k tomu, abychom dali najevo, že to nemyslíme úplně tak vážně. Jakoby tím na papíře vymezovaly určitý svobodný prostor. To, co je mezi nimi, není úplně doopravdy, takže si tam vlastně můžeme napsat co chceme. Můžeme tak vyjádřit ironii, odstup, nebo nahradit tón hlasu. Dokonce je můžeme udělat i pantomimicky. Zjistil jsem však, že s uvozovkami má poněkud problém má Bublina. A i když je zkušená řidička, nepoužívá vhodně uvozovky ani u vozovky. Ale na druhou stranu (nejen vozovky), krásně oběma rukama předvádí králíčka…

No, neměl bych si dělat legraci ze své milé, má totiž dneska zase „svůj den“ (několikrát jsem ji i řekl: „Bublino, ty máš dnes zase den…“). MDŽ pro mě má nepříjemný přídech organizovaného komunistického veselí, a to přesto, že jsem dítě komunismem už jen lehce načnuto. Až teprve nedávno, je to odhadem 10 hodin, jsem zjistil, že tento svátek nemá komunistický původ a všechen ten propagandistický étos byl na něj nanesena později. MDŽ totiž pochází ze samého lůna kapitalismu, tedy z Ameriky a datuje se od stávky newyorských švadlen roku 1909. Takže letos měl den žen stojedna let. To je ale žeň… Zajímalo by mě jen, jestli tehdy nebohé švadlenky tušily, co ušily…

Nadto jsem zjistil, že od roku 1999 oficiálně existuje i MDM. Stanovili ho na 19. listopad a ani my tak nepřicházíme zkrátka. Je správné, že i muži mají (ne v máji ani v háji) svůj den. I my jsme totiž součástí tohohle světa, že ano. A jelikož už o mém dnu víte, tak doufám, že mi někdo v listopadu popřejete. Ani nějakou tou pěknou živou či virtuální kytičkou bych nepohrdl. Víte, šedivých dnů je pořád dost, takže proč něco neoslavit, když se k tomu namane takováhle pěkná příležitost. To pak můžeme vidět něco pěkného na dnu, i když jsme pěkně na dnu…

Z podhledu

V posledních dnech se mi úplně změnil pohled na svět. Nepřihodila se mi žádná katastrofa a ani jsem neprošel nějakým nenadálým záchvatem štěstí. Stalo se něco mezi – přestěhoval jsem se. Mám tedy na mysli úhel pohledu z okna. Nejen, že bydlím někde jinde (jak mi řekla Bublina, to se prý po stěhování stává…), ale hlavně i v jiné nadzemní výšce. Z třetího patra kolejí jsem přešel do druhého patra paneláku. Bojím se, aby to nebyl začátek mého postupného úpadku. Stále mám ještě docela pěkný výhled, ale jednou se na vše nejspíš budu dívat z podhledu… Ale pořád je lepší koukat z podhledu na spící-bdící Bublinu, než brát s nadhledem chrápajícího Vlastu…