Pronásleduje nás vlna (Eddie) veder. Zkusil jsem smazat z disku všechny alba od Pearl Jam, ale nepomohlo to. Takže nezbývá než se s horkem smířit. Nebo něco namířit? Mám tuhle dobu docela rád. Holubi se stěhují ze střech ke kašnám. Lidé se rozprostírají mezi obojím a je snadné rozeznat turistu od touristy. A jelikož jsem se tento rok stal odborným pedagogem projektu EU, vyhrával s dětmi programovací soutěže (na absolventa politologie a filozofie zajímavá skutečnost) a přitom i stíhal normálně pracovat, tak jsem trochu navýšil stav mého konta. Takže kromě utrácení za tak luxusní věci, jako je hruškový džus, jsme se s Modrookou rozhodli, že se někam koukneme. Padali nejrůznější návrhy na nejrůznější kouty naši planety (v plánu i tety), ale nakonec to dopadlo tak, že exotiku necháme na zimu a vyražíme po Evropě. A o tom teď napíši. Z donucení. A toho, že si nyní Modrooká čte a já ji nemohu obtěžovat…
30.6. se rozdávalo vysvědčení a rovněž jsme měli odlétat z Prahy do Paříže. U v(š)e(vě)doucího jsem se musel omluvit ze závěrečné porady a z učitelské skupinové fotografie (na té mě nahradili jehlanem). Bylo mi to trochu líto, ale zase mi v kabinetu zbyla spousta čokolády, kterou jsem si nemohl vzít se sebou. Cesta byla v pohodě, na kontrolu dutin jsem nemusel a při letu jsem se hned dočkal příletu. Nějakým záhadným způsobem jsme se zorientovaly i na CDG a našli náš odvoz do města. Je-li jsme společně s partou důchodců EasyBusem (easy dodávka), což zabralo stejnou dobu jako let z Prahy. Ubytování (sehnáno přes Airbnb) jsme měli v apartmánu pár kroků od Sacre Coeur, takže po předání klíčů a pokecu s majitelem (znal Brno) jsme se vydali na krátké potoulání Montmartrem. I když pro mnohé už nemá své kouzlo, tak já to tu rád. Každé graffiti tu mají jisté kouzlo.
Modrooká chtěla do Paříže především kvůli tomu, že jsme při poslední návštěvě nemohli procházet muzea tak, jak by si přála. Ne, že bych byl nějaký znalec umění, či dokonce umělec. Má nejlepší malba je mrkev, která má na sobě ovoce, ale venku bylo 39 stupňů, takže jsem nedělal potíže. Ani na exponáty jsem nešahal. I když některé Afrodity by stály za pohlazení. Tak jen pohledem. Osobně se mi ale nejvíce líbilo v Belleville, kde můžete koukat na Paříž z krásného parku na kopečku. A nikde žádní turisté, jen místní polehávající na trávě. Jinak klasika. Popravdě (je něco i před pravdou?) jsem se celou dobu v Paříži těšil na to, že se konečně projedu TGV…
 |
Kolik trapného humoru se nachází na fotce?
Opět mezi nimi. Kolik trapného humoru se nachází na fotce? Měl bych v jeskyni vypít číši bolehlavu, protože látka má svůj účel?
Trochu na vodě
Čekání bývají náročná
Proto je potřeba fotka s TGV
|
Po pár dnech v Paříži jsme se vydali na belgickou část výletu. Z Paříže do Antverp. Při cestě Modrooká usnula. Asi zhnusená ranní procházkou kolem Saint Martinského kanálu (to je tam, kde Amélie házela žabky), který není ve skutečnosti vůbec tak pěkný jako na fotkách. Modrooká před usnutím ještě konstatovala, že to TGV jede nějak pomalu. Přitom jsme stáli. Nakonec to bylo docela rychlé a za hodinu a půl jsme vystupovali na nejúžasnějším nádraží, které jsem kdy viděl. Několik pater s nástupišti, obří budova a vůně vaflí. Musím se přiznat, že rád sleduji hemžení na nejrůznějších nádražích a letištích. Koukám na to a je mi takříkajíc svobodně, jsem nad věcí a přitom hluboce ponořen mezi vše kolemjsoucími. Prý hluboce ponořen. Blbost.
 |
| Stínohry v Antverpách |
 |
| PR manažerka Týdne kávy se nezapře. Těchto fotek máme asi sto |
|
|
 |
| A tuhle z Gentu jen jednu | | | | | | |
|
|
 |
| V Bruggách |
 |
| V Antverpské zoo mají velmi unavené surikaty |
 |
| V každém městě jsme si chtěli udělat fotku u nádražní cedule. Máme jednu, pak jsme zapomněli... |
V Antverpách jsme bydleli u Leen, starší Belgičanky, která nám k snídani vymačkala čerstvý džus s pomerančů. Asi kvůli tomu, že si původně myslela, že jsme Rusové. Kromě Antverp jsme se podívali i do Gentu a Brugg. Nikde jsem žádné mafiány neviděl, ale člověk, který mi prodával lístek na plavbu lodičkou v Brugách vypadal jak Colin Farrell, kterého si pletu s Josephem Fiennesem. Vlastně si stále nejsem jist, zda Farrell je Fiennes či Fiennes Farrell, nebo co. Jedno vím jistě - ani jednomu bych nedovolil být o samotě s Modrookou.
Poslední část tripu jsme strávili v Bruselu. Bydleli jsme u učitele tanga, který o nás pořád mluvil jako o Čechoslovácích. Stejně nechápu, jak se učí tanga. Brusel jsem navštívil kdysi jako dítě a kromě čůrajících soch jsem si nic nepamatoval. Mezitím jim tam čůrají i pejskové. V Bruselu jsme se pěkně nacpali, našli náš oblíbený sušenkový obchod a nějakému Belgičanovi jsem poradil jak se dostat na nádraží. Takže taková klasika. Letiště v Bruselu je pak chytře postaveno tak, že než se dostanete ke gatům, tak se musíte prokličkovat spoustou shopů, což mě trochu shokovalo, poněvadž jsem se z ničeho nic objevil uprostřed parfumerie. Modrooká zapojila nos a dostala nás ke správné bráně. A toť bylo vše, teda na chvíli…
 |
| Někdo tam rozházel kuličky |
 |
| Tak uděláme welfie |
 |
| I když ja radši vafle |
 |
| Ale nemají je všude |
 |
| Chtěl jsem se vyfotit před budovou Evropského parlamentu, ale mají nějaký zákaz. A co tak raději dát Řecko na eBay |
 |
| Přípravy na bezpečnostní prohlídku |
 |
| A pak zase doma |
Po chvilce jsme se vyrazili na cestu do našeho oblíbeného Nice. Tohle jen v krátkosti. Vídeňské letiště je super. Letiště v Nice ne, i když jsme tam potkali Berdycha. A teď trochu dlouhosti. Bydleli jsme přímo na kraji starého města, s výhledem na moře a každou noc nám s nedalekého baru k usínání hráli Hey Jude. Jelikož tohle byla naše třetí návštěva Nice, tak jsme v klidu vynechali všechna top touristické místa a toulali se po zapadlých horských vesničkách. V jedné zvlášť zapadlé nás při obědu vyrušila paní od vedlejšího stolu, byla totiž taky Češka. A dřív než jsem se stačil potřetí spálit, tak jsem zase doma. Jednou. Jednou si tam postavím dům. Cihlu po cihle. A v přízemí bude promítací sál. A na zahradě bazén. A lidi tam budou chodit tančit. Co si od toho slibuju? Nic. A to je zatím vše. I když se vlastně za chvíli uvidíme v Lisabonu. A budu žádat svou Modrookou o ruku, páč jsem se rozhodl svázat svazkem, při kterém se se dvou stane jeden… Jsme na tripu…
 |
| Jsem zase tu! Teda tam! |
 |
| Ste Agnes a moje Ágnes |
 |
| A tohle je úplně jiná vesnice |
 |
| Italské vybírání pohledné pohlednice |
 |
| Jdeme se slunit |
 |
| Nanuk a já a židle a lidi v pozadí |
 |
| A další úplně jiná vesnička |
 |
| Monaco potřetí už némá to kouzlo |
 |
| To v úplně, ale úplně jiné vesnici mají i lehátka |
 |
| A v další úplně a úplně a úplně jíné Cannes je nuda. Morávku vidíš to? |
 |
| Oni se tam koupou na náměstích. Nemělo by se to zakázat? Vždyť je to nové a lezou jim tam lidi! |
 |
| Má Modrooká byla v minulém životě pirát, nebo člun |
 |
| Na ostrově místo ke koupání jen pro nás, přímo ideální k nemravnostem... |
