Takže návrat do povolební reality. Řeknu vám,
raději bych nereálno, ale na druhou stranu se alespoň můžu vrátit ke svým
dětem. Uvědomil jsem si totiž, že pokud jsem přežil informatiku
s druháčky, přežiju i kobliháře a ty další lháře. Co může být absurdnějšího,
čti krásnějšího, než když za vámi dojde malá druhačka s tím, jestli byste
ji neřekli její heslo na email? Nic mě nenapadá. Možná jen, že předvolební
billboardy teď působí stejně sklesle a nepatřičně jako muži po sexu. Taky prý
zemřel Lou Reed, což mi je líto, ale já i přesto prožil několik „perfect day“ za
sebou. S Modrookou vedle sebe. A s Eiffelovkou pořád někde kolem. Jelikož
se zítra opět chystám vzdělávat a jelikož jsem strávil poslední noc namačkán na
sedačce v autobusu, dopíšu tuhle hlupotu někdy příště, páč se toho stalo
spoustu…
 |
| Tak aby nám to lidé věřili... |
 |
| Pro mě ti praví Avengers |
 |
| Tajemný úsměv Adelíny |
 |
| ALe já raději ten obyčejný |
 |
| Tak ostaky Máři Magdalény jsem nenašel. Browne, Browne i ty jeden lháři... |
 |
| Prý tam zase pojedem, tak já radějí zŘím... |
