Animovaná

Dneska zase trochu jinak, jelikož jsem se zúčastnil jedné velice zajímavé akce. Jednalo se o Noc animovaných filmů. Tento festival navazuje na dřívější veleúspěšné akce – Noc s playstation a Noc s maturitními otázkami z češtiny. Bohužel se změnilo místo konání. Z mého pokoje, kde je vždy nepořádek, do bytu Múdy, kde je všechno úhledně srovnáno. Je podivné, že ve skutečnosti je tomu naopak. Kromě mě a paní domácí se akce zúčastnilo další pět veskrze sympatických, chytrých a nadaných studentů, rybičky a jeden pes, který projevoval až extrémní ochotu k mazlení (tohle tak psát o nějaký holce…). Jo a všimli jste si někdy, že leknutí může mít pro rybičky daleko horší následky než pro pejsky?

Na festiválku se promítaly tyto filmy Toy Story 2, Doba ledová, Hledá se Nemo, Mravenčí polepšovna, Karcoolka, Lovecká sezóna, Příšerky s.r.o, Shrek 1 a 2, Ratatouille, Slepičí úlet a po mnoha hodinách koukání, papání, pití a jednom rozhovoru se spánku chtivou sousedkou, jsme došli k těmto výsledkům.

Cena gumových medvídků (nejlepší film) - Příšerky s.r.o (po tomto filmu jsem se raději kouknul pod postel. Nikdy nevíte…)
Nejlepší herecký výkon v hlavní roli – Mike Wazowski (Příšerky s.r.o)
Nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli – Pan Brambůrek (Toy story 2)
Cena paní domácí (nejsympatičtější „ženská“ hrdinka) – Dory (Hledá se Nemo)
Cena pana domácího(nejsympatičtější „mužský“ hrdina) – Vlk (Karcoolka)
Cena Darth Vadera (největší padouch) – Králíček (Karcoolka)
Cena Petra Hájka (nejukecanější postava) – Oslík (Shrek)
Nejlepší píseň – Accidental love (Shrek 2)
Nejlepší užití slova "slepice" – Slepice (Slepičí úlet)
Cena zlomeného DVD (nejhorší film) – Mravenčí polepšovna

Ještě pár postřehů. Na konci titulku Hledá se Nemo plave ve vodě Mike Wazowski z Příšerek, v Příšerkách hraje obludu na křižovatce dinosaurus z Toy Story, V Toy Story lze zahlédnout tlustou housenku, která hrála v Životě Brouka. No, a na konec ještě jedna ukázka Hajkisartu. Jedná se o kohouta Rockyho ze Slepičího úletu. Musím říct, že spolupráce s kohoutem byla velmi náročná, měl totiž náročné požadavky – vlastní karavan, vlastní kadeřnici, a také bylo zakázáno mluvit o KFC. Mějte se a běžte se třeba na něco koukat…

Trocha o kouzlení

Okouzluje nás hodně věcí, třeba kouzlení s písmenkem O. Špatný není ani líbání, matematika, filozofie, politologie, poezie, ženský plážový volejbal, či pasterizace mléka. Většinou je to dost subjektivní. Ačkoliv považuji subjektivitu za objektivní, napíšu něco o tom, co okouzluje mě. Dopředu se omlouvám, protože budu dost subjektivní, jelikož já bývám „objektivní“ jen při focení…

Přišel jsem na člověka, ze kterého bych si srandu raději nedělal. Já si rád vystřelím z kohokoliv, ale střílet si z Kateřiny Emmons by mohlo být nebezpečný. Vždyť by mě mohla i zastřelit. To bych asi nepřežil. I tak mě okouzlila, je pěkná, chytrá, zlatá a vdaná. Vzdávám to.

Stále jsem okouzlen matematikou a možná stále i matematičkou. Je fajn, když víte, že matematika s vámi počítá. Matematika přece musí být zábavná, když v ní můžeme podezřívat z extrému, ztrácet v meziprostorech, lovit v množinách, či hledat průniky. Jediné co v matematice nerad je geometrie. I když i mně se občas něco pěkně rýsuje…

Mým kouzlením jsem přišel na to, že Ohmův zákon lze aplikovat i na vztahy mezi lidmi. Mezi holkami a kluky je vždy nějaké napětí, po uběhlém čase, kratším či delším, vzniká určitý náboj, a pokud to nevyjde, dochází i na odpor. Docela zábavné ne? Jen bych to ještě moc nerozšiřoval. Může se stát, že potkáte někoho, kdo se vám líbí, a ten vám to pak klidně spočítá…

Když už jsem u vztahů, tak kouzelné může být i líbání. Líbání je zábavné a taky je to jedna z mnoha věcí, které mě baví, a které mi moc nejdou. Nejraději mám ten pocit druhého jazyku. Někdy, když jím hodně zmrzliny a trochu mi namrzne jazyk, tak mám stejný pocit. Co je lepší zmrzlina nebo líbání? A proč to nezkoušet naráz?

Poslední skutečnost mě moc neokouzluje (je opak kouzlení koudobření?). Holky, který mám rád, mají rády někoho jiného. Knížky, který si chci půjčit, mají půjčení jiní. A poslední kousek borůvkové buchty, který jsem chtěl sníst, snědl někdo jiný. Snad někdy přijdu na to, co je zatím. Anebo předtím, když už jsem u toho. Jen bych na to chtěl přijít dřív, než mě zase něco doběhne…

Mezivážení

Vždycky jsem dělal, a stále dělám, hodně věcí najednou (něco i nadvakrát), a přestože to někdy drhne, vždy to zvládnu. Většinou dost se štěstím. Jednou však musí přijít okamžik, kdy to nevyjde. Bohužel se to stalo někde, kde jsem to nečekal. Letos jsem měl povolenou svou dovolenou, která byla dříve dlouho zakázaná, jenže se to nějak divně zvrhlo a místo měsíce skvělých plnin zbylo jen 17 dní prázdnin. Snad se poučím a nebudu už tak lehkovážný.

Všimli jste si někdy, že když jste vážní, lidi si vás víc váží a víc vás berou. Naopak, když jste směšní a děláte si ze všeho legraci, tak vás moc neberou, a to přesto, že to myslíte vážně a většinou i vážíte stejně. Jako by byla vážnost nutně v protikladu se směšností. Myslím si, že lidi by se neměli bát být směšní. U mě je to například jediná možnost, jak být alespoň trochu prospěšný. Pořád tak platí, že je docela vážné nebrat se vážně. Samozřejmě to neplatí, pokud vážíte přes 150 kilo, to už vážné být může.

Ještě něco k házené. Jsme Baník Havířov, ale trénujeme v Karviné, budeme hrát v Karviné, a více než polovina týmu je z Karviné. Pořád mi na tom něco nesedí. Taky je zvláštní, že z týmu znám asi pět lidí. Navíc jsem nejmladší, nejmenší, nejlehčí (nevážil jsem to, ale asi to tak bude) a znám nejméně sprostých slov. Taky jsem chtěl napsat, že jsem nejhezčí, nejchytřejší a nejmilejší, ale vypadalo by to divně... Když už píšu, že mi něco nesedí, tak mi nesedí ani dres. Hrát v dresu XXL bude vážně obtížné, hlavně když mi rukávy končí v půlce loktů. A ještě něco k mým nej. Jsem rád, že nemám nejmenší… (ehm,červenám se) ego. Asi budu muset zvážit svůj další přístup.

Aby to tu nebylo tak vážné, rozdělím se s vámi, váženými čtenáři, o můj vlastní recept. Budete potřebovat vanilkovou zmrzlinu, lentilky, gumové medvídky, nutellu a mixér. Všechny ingredience nasypte do mixéru a mixujte. Výsledné „něco“ pak zkonzumujte, pít se to kvůli medvídkům a lentilkám moc nedá – je to prostě hustý. Můžete to lokat, ale byl bych nerad, kdyby se z toho stala jen taková lokální záležitost. Dále upozorňuji, že konzumací překročíte doporučenou denní dávku cukru asi o půl roku. Alespoň si pak můžete říct, že máte sladký život.

Pokud jste dneska všechny mé výlevy zvládli až dokonce tak vězte, že si vás opravdu vážím. Pokud jen náhodou čtete tenhle odstavec, tak si raději rozvažte další čtení. A psát lidem, kteří nic nečtou, je asi zbytečné. Vlastně ještě jedna rada. Dávejte si pozor na váhající lupiče, jelikož se asi nějak přemnožili. Proč by si jinak tolik lidí hlídalo váhu?

První srpnová

Jsem zpět. To je ale nejspíš jasný, když to teď čtete, no a ostatnímu zbytku světa je to jedno, ale stejně jsem si to chtěl napsat. Taky jsem si teď uvědomil, že je to první hlupota, kterou píšu v srpnu, ale to už je z názvu taky patrný. Nějak nejsem ve formě. Když prožijete 17 dní sami(y),tak vám z toho taky začne trochu hrabat a začínáte přemýšlet o divnostech.

Nepotvrdila se mi teorie, která tvrdí, že mořskou nemoc přenášejí ryby. Ty lítací. Dával jsem dobrý pozor, aby na mě nějaká ryba nekýchla, ale přesto mi bylo dost blbě. Proto jsem šel do dětského koutku, kde jsem koukal na to, jak nějaký kojot chytal strašně rychlou kachnu, což zpětně hodnotím za jeden z nejlepších životních zážitků.

Realita je zvláštní. Může být tvrdá, snová, růžová nebo virtuální. Ve skutečnosti je možná i skutečná. Podle jedněch ji chybí obsah, podle druhých zase substance, podle třetích je moc hlasitá. Já se v pohledu na realitu ztotožňuji s realitou takovou, jakou ji popsal Heidegger. Jen ta moje je trochu menší a barevnější.

Trochu jsem uvažoval o různých sektách a náboženstvích (nábomužstvích?). Proč jsou všichni přesvědčeni, že mají jen svou jedinečnou pravdu? Jestli se někdy ukáže, že ti nebo oni mají pravdu, to pak budou moci zadarmo do kina? Proč přesvědčovat někoho o tom, že prvotní příčenou je Bůh, Alláh, Ráma nebo třeba silný vítr? A co když svět vznikl jen proto, že někde něco upadlo? Já podstatu světa nehledám (nešířím), jelikož k tomu nemám dostatečné kompetence. Jak mám poznávat vesmír, když se nevyznám ani ve svém šuplíku na ponožky?

Přemýšlel jsem i o svém psaní a došel k závěru, že není problém něco napsat, problém je si nějaký svůj text oblíbit. Na mém psaní je zvláštní, že je to naprosto zbytečná činnost, která postrádá jakýkoliv smysl. Ne, že by žádný smysl neměla, jen ho postrádá. A to je docela zábavné. Výhodou taky je, že veškeré texty jsou virtuální, i když skutečné, což je fajn, jelikož s opravdovými knížkami je docela dost papírování. Znám se, a tak je lepší se občas opakovat, než se na dobro (zlo?) pakovat.

Dneska je opravdu zvláštní den. Zjistil jsem, že je ze mě zase házenkář (viz odkaz), na trati, po které jsem před 10 hodinami jel, spadl most a navíc začíná olympiáda, kterou budu sledovat, ale s odznáčkem Tibetu na tričku (můj mini protest, abych byl „in“). Všechno je to zvláštní. A to jsem chtěl psát o úplně jiných věcech. Třeba o tom, že jsem v zoo pochopil, že buď nejsem člověk nebo člověk není pánem tvorstva.