Stínohry

Po napsání diplomky jsem si uvědomil, že vůbec nevadí, když neumím psát všemi deseti. Nahrazuji si to totiž tím, že umím číst všemi deseti…. Jo, někdy člověk musí zabloudit, aby našel správnou cestu. Takže jsem rád, že bloudím a občas i v čas zablouzním. Poslední dobou je toho až příliš a blouznění (třeba i virtuální) je potřeba. Chtěl bych umět nemyslet na nic. Jen se tak prožívat a prokousávat světem. Letem. Po letech však začíná převládat nad potřebou blouznění potřeba spánku. Sen mi dopřává mnohá potěšení. A to nejen proto, že se odehrává po boku mé půvabné, která dokáže zpříjemnit věčné převalování a čekání na ztrátu vědomí. Že by na ztrátu vědomí, bylo nejlépe čekat v objetí? Objetí jsou příjemná, a to nejen ta fyzická. Myslím totiž, že největším zadostiučiněním v našem životě je objetí slovem blízkých… Rád se stávám obětí objetí… a to třeba jen ve stínohrách…