Kličky s klíčky

Minulý týden jsme s Bublinou řešili takovou maličkost. I když dosti klíčovou. Vrtalo mi totiž hlavou, proč se klíčkům od auta říká klíčky. Proč tak zdrobněle? Vždyť většinou jsou klíčky od auta větší než normální klíče. Dokonce se mi zdá, že ten, kterým se startuje, bývá dost veliký. Je to zvláštní. Nejedná se přeci o žádná auta na klíček. Nebo jsou pro nás auta až takoví miláčci, že se i ke klíčům chováme tak nějak mazlivěji? Nevím, k tomuto asi klíč nikdy nenajdu. A ani klíček. To spíš vypustím dušičku…

Všiml jsem si i jedné klíčové vlastnosti u dívek. Všiml jsem si toho na Bublině, ale něco mi říká, že se to vztahuje i na ostatní dívky (a možná nejen na ně). Je to vlastnost, která se mi na dívkách líbí asi ze všeho nejvíce. Nevím jestli jste si toho někdy všimli, ale vždy když nějaké dívce svlíknete šaty, bude pod nimi vždycky nahá. Nemůžu to nikterak empiricky dokázat (kdybych to chtěl empiricky dokázat, tak by mě Bublina asi normativně nakopla), ale pokud někdo z vás může, tak by to mohl být docela zajímavý výzkum… Uvědomil jsem si teď, že mě čtou asi jen holky (a i to je dost hypotetický obrat), takže je (samo)zřejmě možné zkoušet to i na klucích…

Po delší době tu zveřejním další námět na povídku. Tahle povídka by měla být klíčovým motivem pro můj osmisetstránkový román, tedy pro onu velkou knihu, na niž všichni netrpělivě čekají. A to si pište (pokud nemáte tužku, můžete si to napsat až po dočtení hlupoty), že se jednou dočkáte. I když si počkáte. Povídka pojednává o životě (ne)obyčejné člověka Karla, který nesnáší svou čepici (a taky manželku). Jeho život mu změní tragická nehoda, kdy při tenisu spolkne míček. V důsledku této nehody se ústředním problémem jeho života stane neustále zapomínání věci. Jednoho dne např. půjde spát, a když se probudí, nebude moci najít postel…

Příběh jsem ještě nedokončil, ale Karel by měl nakonec utéct od manželky s fotkou Megan Fox. Ještě mě tak napadlo, že by pro lepší vyznění příběhu nemuselo být špatné, kdyby Karlova manželka byla maňásek. No nic. Cílem povídky (posléze knihy) je zformulovat jeden z klíčových paradoxů lidské existence… jenže doposavad nevím, o který se přesně jedná. Nezbývá mi tak nic jiného než další kličky s klíčky… skrz sklíčka… monitorů…