Další zakázané

Letošní prázdniny jsou po dlouhé době prázdné hudebnímu dění. Po loňském hudebním obžerství, které jsem plánoval já, má letošní plninový program na starost Bublina. Takže tak různě výletníčíme, koukáme na zvířátka, dojde i na něco s kolem (cyklo stesky?) a kolem a kolem to není úplně zlé. A možná se dostaneme i k zahrad ničení (uvidíme, jak tuhý kořínek má taková maminčina zahrádka). Ještě k těm festivalům. Nevím, jestli jsem už tak pohodlný, ale musím se přiznat, že letos se mi nikde ani moc nechtělo. V té hromadě kapel bych si určitě vybral, ale letos si dávám letní hudební dietu. Alespoň budu připraven na pořádný podzimní klubový kalorický přísun…

Už si začínám zvykat, že jsem trochu podivný (to už jsem asi byl i předdivný a divný). Občas je to boj, ale určitě ne takový ten na život a na smrt. Hlavně pro Bublinu (nově třiadvacetiletou) je to občas složitější. Na druhou stranu musí něco vydržet, když chce být se mnou v páru. Všimli jste si toho, jak to, co má být v páru, dopadá někdy liše? Jak ale nebýt podivný, když se kolem děje tolik věcí. Tolik, že občas mívám všeho až po krk, i když mi to nesahá ani po paty, a stejně jsem v tom až po uši. A já se k tomu točím zády, po kterých mi běhá mráz, který vzal nohy na ramena…

Už chápete proč podivný? Jestli ne, tak vám nepřidá ani kačer Donald. Ten totiž nepřidává ani mně. Už jsem tu jednou řešil problém s Plutem, teď nastává čas Donalda (možná se jednou dočkáme i paní Čvachtové). Pokud si najdete jakýkoliv jeho obrázek, tak na něm nikdy nemá kalhoty. Což není nic špatného, je to přeci kačer. Divné je, že když vyleze ze sprchy, má kolem pasu omotaný ručník! Docela mě to děsí, že by nějaký skrytý význam? Tonu v zoufalé nevědomosti, v hlavě mi buší a už zase píšu hlupoty… Cožpak to nikdy neskončí? Prázdniny by nemusely…