Frontman

"Všichni na něco čekaj, jen já jsem stále frontman," zpívá se v jedné písničce od Letů mimo, stejně tak se cítím já na začátku akademického roku. Místo, abych se bavil sbíráním listí, pouštěním draka, řešením limitních funkcí (i když v matice jsem jen do počtu) nebo stepem, musím stát v řadě na ubytování na kolej, na různá studijní, cestovní a další potvrzení a dokonce už i v obchodech jsou fronty (ty tam jsou asi pořád, ale já to poznal až v kontextu těch druhých řad nebo spíš kvůli tomu, že doma nenakupuji). A jak z toho ven? Jít hledat poklad. Já to zkusil nejjednodušeji jak jen to jde, ušel jsem 80 kroků a začal kopat. Bohužel jsem vykopal jen pár kostí, obrovský kondom a nejspíš můžu i za přerušení dodávky teplé vody vedle v ulici. No asi se to dalo čekat, když jsem začínal počítat z náhodného místa. Takže jen další příhoda mého dobrodružně ironicko-melancholického života.