Poslední příspěvek je ukázkou mé naprosté vyčerpanosti, z důvodu, abych nezapomněl, že jsem pako, ho proto nevymažu. Bude mě tak pronásledovat až navěčnost (nebo do té doby, než napíšu tolik příspěvků, že zmizí do archivu)
A teď už naprosto vážně. Jelikož je blog tak trochu můj deníček, bylo by pěkné kdybych tu napsal něco pěknýho a proto... jsem složil krásnou básničku, jmenuje se Hmyzí a slepnutí
Hmyzí a slepnutí
Letí letí mucha, trefí mě do ucha,
letí letí včela, trefí mě do čela,
letí letí vosa, trefí mě do nosa.
Pomalu ztrácím vidění,
bude to mím slepnutím.
Tato má existencionální výpověď má asociovat nicotu bytí intelektuála, který i přes svou prvoplánovou afektovanost touží po hrnku teplého kakaa.
Radši už jdu spát.......
Žádné komentáře:
Okomentovat