Možná pár vět

Tak se mi zdá, že se poslední dobou trochu moc rozepisuju. Asi by to chtělo lehce omezit, jelikož hrozí nějaké to akutní přecpání. Třeba minule jsem se rozepsal o hodně víc, než jsem původně zamýšlel. Proto dneska pár mírně kalorických vět. Snad je nějak strávíte. Vy travte a já jdu přemýšlet o tom, co bude dál. Nebo možná blíž.

• Můj blog má asi takovou cenu, jako papír na kterém je napsán.

• Vždy pečlivě naslouchám lidem, kteří mi něco vysvětlují. Nemíním si však vyndávat sluchátka z uší.

• Všechno je relativní, a jestli ne, tak budu muset začít zas od začátku.

• Neznám smutnější osobu než klauna a žádnou divnější než rabína malujícího kraslice.

• Moje autobiografie se bude jmenovat Petr Hájek, kde jej obvykle najdeme a návod na jeho údržbu…

• Někdy se cítím strašně drsně, pak si však přivřu ruku v ledničce a pláču jak malé dítě. Tak vám o tom píšu a chci, abyste mě politovali.

• Jednou se bláznivě zamiluju do zelenooký Francouzky jménem Giselle.

• Vždy když čtu Stopaře a narazím na Marvina, tak si začnu broukat Paranoid Android od Radiohead. No jo, I may be paranoid, but no android…

• Jak mám jedný holce říct, že se mi líbí…líbí její horní ret?

• Existuje spoustu dobrých knih, které si v životě nepřečtu. Tak proč číst ty špatný?

• Chtěl bych vědět, jestli mě aspoň na chvíli měla ráda…

• Jsem jako Salvátor Dálí. On měnil konvence svým dech beroucím uměním, já je měním tím, že ve sprše zavazuju oči gumový kachničce.

• Jednou bych chtěl nějaký holce rozmlouvat snahu, vytetovat si mé jméno na své stehno.

• Než se o něco začnu zajímat, musím o tom hodně číst, což mi později brání, abych se zajímal o cokoliv, co čtu…

• Někdy si připadám sám, i když mám u sebe čokoládu…

• Jestli vám život nedává smysl, co potom s písmenkovou polévkou?

• Má otázka zní, jak zní vaše otázka…

• Celý můj dosavadní život je jen poznámkou pod čarou v učebnici španělštiny pro samouky…