Zapsaná dění

Pohled nutí k podlehnutí. Takže podlehnu ti? To je jen takové malé ohlednutí k předešlé hlupotě, které je tu proto, že mě Bublina poslala k vodě. Ne, že by mě už nechtěla (doufám), jen mě takhle poslala do sprchy. Takže, kdo komu podléhá? Kromě podléhání, lehání i vstávání se stává, že se vrhám do studia, a proto mi nějak chybí odvaha psát hlupoty. Je zvláštní, že i když vím kam chci, nevím kudy. Možná vážně platí, že přemýšlení je psaní a psaní je jen zapisování. Takže další zapisování dění(čku)…

Je docela fajn být chválený za své dílo. Já osobně jsem chválen rád a rád se i chválím. Někdy se z chvály (ne) naschvál i válím. Teď jsem to na vás vyvalil, ale snad stále vnímáte. Uvažoval jsem o tom, že pokud jste předcházení (předbíhání) svým dílem, nic to ještě neznamená. Nakonec totiž všichni chválení, nechváleni, hanění, pracující i nic nedělající skončí stejně. Teda stejně mrtvě. Jasně, ti hodně chválení „všehomožného“ tvůrci přežívají v cizích myslích, ale stejně si myslím, že i takový Shakespeare by byl raději živý. No a já právě naživo zapomněl pointu, což je asi dáno tím, že mě mé dílo nepředchází, ale spíše za mnou jen zůstává…

Při svých hudebních dobrodružstvích (právě přemýšlím nad svou vlastní písní, a taky nad jednou plísní) jsem přišel na jednu pozoruhodnou věc. Přeberte si to se mnou, struna je natažená na kytaře, blána na bubnu, žíně na smyčci, počítač i Bublinin klavír jsou pod proudem. Neplyne tak z toho, že všechna hudba vychází z jistého napětí? Případně vzniká pod tlakem, když se užije dechových nástrojů. Přebral jsem si to už několikrát a stále docházím k tomu jednomu, tak snad jste na tom stejně. Ale abyste zas nepřebrali…

Někdy by člověk (a ani já) neřekl, že se sami před sebou kolikrát tváříme zcela jinak, než jak náš odraz napovídá. Po usilovném pátrání jsem konečně vypátral autorku básníčkových dohloupění, kvůli kterým je často nejhodnotnějším obsahem dění(čkových) zápisů, jejích komentování. Chtěl jsem za to autora hanit, ale jelikož se autorka z vlastní přirozenosti Haní docela dobře sama, neudělám to. Jsem už prostě takový dobrák. Jen teď zase nevím, zapisuju nebo přemýšlím?