Nedohledná

Všichni si něco přejeme. Někdo se chce stát zpěvákem, někdo kuchařem, někdo touží ovládnout svět, jiní chtějí být (ne)skutečně bohatí a jsou i tací, kteří by chtěli všechno tohle dohromady. Přemýšlel jsem teď o tom, co bych vlastně chtěl já sám a zjistil, že nejraději ze všeho bych chtěl napsal muzikál o bramboře. Komentáře myslím není třeba. Takže žádný ani nepřidávám. Všimli jste si někdy toho, jak přemýšlení vede k šílení? No nic, takhle se to už vyvrbilo, tak to nechám vrbit…

Když už jsem u vrb. Přišel jsem na to, proč vyhynuli vodníci. Nemůže za to žádný Hanzlík, ale make-up. Asi v tom teď trochu plavete, ale nebojte, vodník vás neutopí. Je to jednoduché. Vodníci potřebují holky, ale jelikož ty dnes používají make-up, nechtějí za nimi do vody. Make-up by se jim totiž roztek. Přiznávám, je to teorie tak trochu postavená na vodě, ale aspoň něco. Nemyslím si, že bychom se v dohledné a možná i nedohledné době, dočkali nějakého lepšího objasnění. Možná tak od nějakého podvodníka. Zkusil jsem se na to ještě zeptat googla, ale ten mi taky nic vhodného nenašel. Jen se mi pochlubil tím, že to nic našel za jednu milisekundu. Hmm… takhle rychle neúspěšný jsem snad ještě nikdy nebyl.

Už se nějaký ten pátek snažím zařadit do společnosti skutečných dospělých lidí, což není úplně snadný úkol. Hlavně, když to děláte jen v ten pátek. Oficiálně se mi to prý už před pár lety povedlo, ale sám si však často kladu otázku, jestli už jsem dostatečně zařazený. Zaráží mě to. Navíc jsem se nyní začal krmit hamánky. Že by nějaké znamení? Měl bych se snad nad sebou zamyslet? Měl bych přestat nosit tyhle ovocné poklady k pokladnám? Kdoví. Uznávám však, že je podivné, když v jeden čas dopíšu diplomku o Jürgenu Habermasovi, a hned nato se zabývám muzikálem o bramborách. Snad mě za to nebude nikdo peskovat. A ani pejskaři snad ne…