Technická alergická

Občas mívám zajímavé technické nápady. Přímo vynálezy, řekl bych. A to přesto, že nejsem zrovna (ani šikmo) technický typ. Už jsem vám tady pár svých vynálezů představil a dnes mám pro vás nový. No, nový. Zas tak nový není. Je to totiž spojení starého s novým. Tak mě napadlo vyrábět speciální počítačové stolečky, které by v dolní části měli mechaniku starého šicího stroje. Pamatujete ty po babičkách a prababičkách, kde se muselo dole šlapat? Při práci na počítači bychom pak jen našlapovali nohou, a tím si vyráběli elektřinu potřebnou k jeho chodu. Jednalo by se o naprosto čistou energii z obnovitelného zdroje. Teda pokud jsou nohy obnovitelné…

Nevím jak nohy, ale kytky a stromy se v tuhle dobu vždy pěkně obnovují. Chtěl jsem tím (samo)zřejmě napsat, že kvetou. A je pěkné, že zrovna v máji mají tuto schopnost. Vždy mě fascinovalo, jak vše najednou roste, kvete, rodí se, či plodí se. A vždy mě fascinovali i alergici (teda ne, že bych koukal jak se plodí). Svým způsobem jsou totiž vtaženi do sexuálního života rostlin. Ne, že by mě to nějak rajcovalo, spíš je mi to podivné. Když se nad tím ale zamyslíte, co si tak asi myslí stromy, když je nějací lidé začnou objímat? Tipnul bych si, že jim to taky přijde malinko podivné. V čemž stromy celkem chápu. Co jsem tím vším chtěl vlastně říct? No, asi že pyly jsou důležité a kdyby tu nepyly, tak bychom zřejmě už nežili…

Nejsem alergik, nejsem tedy opylý a už vůbec ne opilý, ale začínám pociťovat jisté nepříjemné šimrání, které mi nedává spát. Nějak se mi přestává líbit, co se děje kolem mě v tomhle našem malém českém zemském ráji. A to nejen na pohled, ale i nadoslech. Volby z nás přece nemají dělat voly. I když jedno písmenko… Všichni proti sobě brojí, možná proto, že se bojí? Nevím. Jsem proti. Nelíbí se mi nenávist mladých vůči starým, pravých proti levým, či bílých proti černým. Svět není černobílý, není otázkou a odpovědí jedněch věků a také je přeci vždy lepší volit na své cestě z mnoha směrů, než mít na výběr jen jediný (to pak často vede jen k motání se v kruzích). Snad jednou pochopím(e)… Jen se bojím, že ne včas. A bojím se toho určitě o mnoho více, než nějakého nesympatického pána s bradavicí… A tohle píše člověk, který má nejraději svůj klid, svou Bublinu a své vynalézání… už zalézám…