Myslím, že dobře se usmát není žádná sranda. Proto se snažím smát skoro neustále. Ne stále mi to však vychází. Jsem už takový nestálý. Třeba před finálovým zápasem našich hokejistů jsem si přál, aby skončili nejhůře do třetího místa. Za což se mi Bublina samozřejmě vysmála. A to nebyla žádná sranda. Srandovní mi nepřijdou ani naše zubní kartáčky. Máme totiž oba stejné. Jen jeden je růžový a druhý modrý. Teď už asi chápete, proč to není srandovní. Jsou to prostě kartáčky. K tomu všemu máme společný šuplík na ponožky… A to už srandovní není vůbec. Co teď? Smát se? Nebo se nechat zmást?
Není to úplně srandovní, ale zjistil jsem, že mám docela dobrý čich na knihy. A to přesto, že nejsem bůhví jak velký knihomol. Občas však do nějaké té knihy velmi rád zabřednu. Mám totiž rád jejich vůni. A je jedno jestli se jedná o nějaký starý zatuchlý svazek, nebo o svěží vůni nové publikace. Občas mám pocit, že přičuchuju snad ke každé nové stránce. Trochu teď váhám nad tím, jestli to máte taky tak, nebo jestli jsem se náhodou nepřiznal k nějaké zvláštní úchylce. Jen je zajímavé, že u novin a časopisů to tak nemám…
Možná je škoda, že hlupoty nejsou na papíře. Zjistili byste totiž, jestli vám moje hlupoty voní. Navíc pokud by se daly i jíst, tak by vám mohly být i pochuti. Možná, že se toho všeho jednou v budoucnosti dočkáme. Představte si, že si „čtete“ nějakou knihu pouze nosem nebo tím, že okusujete stránky. Určitě znáte ten pocit, kdy vám určitá vůně nebo chuť připomene nějaký zážitek. Oboje má totiž tu prazvláštní schopnost uchovávat a pojit vzpomínky. Tahle budoucnost by mi určitě voněla více než nějaké e-books. Zatím mi však nezbývá nic jiného než se smát. Nechci vás mást, ale existuje snad něco veselejšího?
Není to úplně srandovní, ale zjistil jsem, že mám docela dobrý čich na knihy. A to přesto, že nejsem bůhví jak velký knihomol. Občas však do nějaké té knihy velmi rád zabřednu. Mám totiž rád jejich vůni. A je jedno jestli se jedná o nějaký starý zatuchlý svazek, nebo o svěží vůni nové publikace. Občas mám pocit, že přičuchuju snad ke každé nové stránce. Trochu teď váhám nad tím, jestli to máte taky tak, nebo jestli jsem se náhodou nepřiznal k nějaké zvláštní úchylce. Jen je zajímavé, že u novin a časopisů to tak nemám…
Možná je škoda, že hlupoty nejsou na papíře. Zjistili byste totiž, jestli vám moje hlupoty voní. Navíc pokud by se daly i jíst, tak by vám mohly být i pochuti. Možná, že se toho všeho jednou v budoucnosti dočkáme. Představte si, že si „čtete“ nějakou knihu pouze nosem nebo tím, že okusujete stránky. Určitě znáte ten pocit, kdy vám určitá vůně nebo chuť připomene nějaký zážitek. Oboje má totiž tu prazvláštní schopnost uchovávat a pojit vzpomínky. Tahle budoucnost by mi určitě voněla více než nějaké e-books. Zatím mi však nezbývá nic jiného než se smát. Nechci vás mást, ale existuje snad něco veselejšího?
1 komentář:
Souhlasím, knížky voní.
Což ale neznamená, že čichat ke knížkám nění úchylka.
Okomentovat