Přací i (z)barvená

Po dlouhé době další zápis do dění(čku). Různě jsem se teď motal, zmokal i kochal s Bublinou u ní doma a pak na Barvách v Ostravě. Obé bylo záživné a obé naprosto rozdílné. Nutno říci (napsat), že jsem narazil na mnoho nezapomenutelného. A až teď se dostávám k tomu, že bych se s vámi mohl podělit o pár zážitků. Ale podle všeho mého nynějšího rozpoložení na to spíše nedojde. Možná jen na pár drobností. Třeba o tom, že jsem zjistil, že Bublina občas prohraje v dámě i tehdy, když hraje sama se sebou…

Jelikož měla Bublina narozeniny (už je opět pouze o rok mladší než já), tak jsem se vydal na její rodinou party. Různorodé popíjení, pojídání i pohupování je vskutku velmi příjemný způsob trávení léta. Loni jsem Bublině věnoval speciální hlupotu, letos hašlerky. Myslím, že dospívám. Pomalu totiž začínám tušit, že mým největším štěstím je poznávání. Poznal jsem tebe a jsi mi blíž, než kdokoliv předtím. Mám rád tvé dotyky, jenž jsou pokaždé neopakovatelně elektrizující, nemizející a nesouvisející se vzdáleností mezi námi, tvé úsměvy, které nezáleží na adresátech, protože máš koutky vždy na správném místě, a nakonec mám rád i tvou sýrovou omáčku, ty má dvaadvacetiletá Bublino…

Po pobývání u Bubliny ve Slavičíně jsme se vydali na Colours užívat si všechny možné i nemožné bar(v)y. Ze začátku jsem měl pocit, že i počasí se chce podílet na hudebních orgiích a vydává tak kompilaci The Greatest Hic. Nakonec však bylo vše děsivě deštivé, ale o to průzračnější. Mohl tak vzniknout i náš pláštěnkový humor. Zpět k Barvám. Dokonalé. Inspirativní. Mrazivé. Ruším vše, co jsem napsal před dvěma lety o Charlie Straight, vzývám zběsilou jízdou napříč sebou i všemi okolními (Mokoomba, Iggy, Dubmarine, The Gypsy Queens and Kings), vzpomínám na intimní vyznávání se (Regina Spektor, Nive Nielsen, Sophie Hunger) a podávám svědectví o další skvělých zážitcích (The Proclaimers, Lord Bishop, The Cranberries…).

Barvy jsme si užili (I přes nedýchatelno tam vždy dýchá pohoda) a osobně jsem rád, že jsem z Bubliny vytvořil potencionální uctívačku kultu ostravského festivalu. I když si myslím, že v nás nejhlubší dojem zanechalo setkání s jistým zlatým retrívrem, který projevoval až extrémní ochotu k mazlení. No nic, nyní je načase utřídit si fotky, smýt ze sebe festivalové bláto a pomalu vyhlížet další prázdninová dobrodružství. Tak mě napadá. Pár dní jsme strávili ve Slavičíně, tedy poblíž Bublininy maminky. Takže co třeba výlet do Prahy? Tedy do matky měst…