Léto a prázdniny (plniny) se nám už konečně pořádně rozeběhly, takže si nyní každý užíváme období tropických (Eddie) veder. Já si je třeba užívám doma v posteli se střevní chřipkou. A střevní chřipka bohužel není krycí jméno pro Bublinu. Zaslouženou dovolenou tak mám zatím spíše nezaslouženě zakázanou. Ale snad není všem mým prázdninovým dnům konec. Alespoň jsem si uvědomil, že nejsem zrovna celodenně-postelově založený člověk. No, asi mě založili jinak. Na druhou stranu, kdy jindy bych ale přečetl kompletní trilogii Pána prstenů ve čtyřech dnech?
Mám teď taky dost času na přemýšlení. Kromě pár hloupostí typu – může motýl vlastnit hotel? Nebo to bude vždy jen motýlek? Či, proč je má trpělivost jako časovaná bomba? – mě napadla i (ne)záludná otázka pro filmové znalce – Která ikona westernu, má ve svém jméně „east“? (Nalézt odpověď není vůbec složité, takže neházejte clintu do žita a odpověď napište do dohloupění.) Ujasnil jsem si i svůj vztah ke smrti. Je stále stejný, jsem zásadně proti. Ani nevím proč, ale nakonec svého brainstormingu mě napadlo, jestli lidé, kteří pracují v cirkuse jako lidské dělové koule, mají své odbory. Pak jsem si šel raději dát do koupelny brainwashing…
Pamatujete si, čím vším jste chtěli být jako děti? A pamatujete si také, jak vás jednotlivé sny opouštěli? Já si třeba stále živě pamatuji, jak jsem přestal chtít být hajný (hajný Hájek, to mohlo být tak pěkný…). To bylo potom, když jsem zjistil, že hajní nejezdí na jelenech. Také si vzpomínám na to, když jsem přestal chtít být vědcem. To bylo tehdy, když jsem zjistil, že míchat náhodně různé ingredience (většinou jsem míchal písek s vodou a hlínou) není vědecká práce. Stále mě však ještě neopustilo přání stát se řidičem tramvaje nebo autobusu. Vždy se mi totiž strašně líbilo, jak na sebe řidiči na pozdrav mávají. Škoda jen, že na sebe takto nemávají i cestující. Takže, jestli mě na svých dovolených plninových toulkách někdy uvidíte z protějšího busu, vlaku, či tramvaje, tak na mě zamávejte… Splní se mi dětské přání…
Mám teď taky dost času na přemýšlení. Kromě pár hloupostí typu – může motýl vlastnit hotel? Nebo to bude vždy jen motýlek? Či, proč je má trpělivost jako časovaná bomba? – mě napadla i (ne)záludná otázka pro filmové znalce – Která ikona westernu, má ve svém jméně „east“? (Nalézt odpověď není vůbec složité, takže neházejte clintu do žita a odpověď napište do dohloupění.) Ujasnil jsem si i svůj vztah ke smrti. Je stále stejný, jsem zásadně proti. Ani nevím proč, ale nakonec svého brainstormingu mě napadlo, jestli lidé, kteří pracují v cirkuse jako lidské dělové koule, mají své odbory. Pak jsem si šel raději dát do koupelny brainwashing…
Pamatujete si, čím vším jste chtěli být jako děti? A pamatujete si také, jak vás jednotlivé sny opouštěli? Já si třeba stále živě pamatuji, jak jsem přestal chtít být hajný (hajný Hájek, to mohlo být tak pěkný…). To bylo potom, když jsem zjistil, že hajní nejezdí na jelenech. Také si vzpomínám na to, když jsem přestal chtít být vědcem. To bylo tehdy, když jsem zjistil, že míchat náhodně různé ingredience (většinou jsem míchal písek s vodou a hlínou) není vědecká práce. Stále mě však ještě neopustilo přání stát se řidičem tramvaje nebo autobusu. Vždy se mi totiž strašně líbilo, jak na sebe řidiči na pozdrav mávají. Škoda jen, že na sebe takto nemávají i cestující. Takže, jestli mě na svých dovolených plninových toulkách někdy uvidíte z protějšího busu, vlaku, či tramvaje, tak na mě zamávejte… Splní se mi dětské přání…
2 komentáře:
Je pravda, že lidem v autobusech se nemává, ale u nás bylo zvykem mávat lidem z vlaku a nebo těm, kteří jedou vlakem... Je to takové prázdnové.
Jako malá jsem chtěla být: princeznou s dlouhýma bloňdatýma vlasama. To mě přešlo ve chvíli, kdy jsem se dozvěděla, že princezny si nemůžou vzít Nonzu od vedle, ale třeba nějakýho šilhavýho krále. A taky jsem chtěla být selkou. To proto, že jsme jezdili vedle do vsi k babičinně kamarádce koukat na krávy a mně se moc líbily. Jenže pak se ukázalo, že to je moc práce a že to tam taky někdy smrdí a nezní to v dnešní době lukrativně.
Taky jsem jeden čas chodila ve fialovém kostýmu a chtěla být bohatá Němka, myslím, že jsem si říkala Elke. Ale pak přišly hodiny dějepisu a povídačky o Hitlerovi a už jsem nechtěla být Němka.
Jo a je to Clint Eastwood.
Tím jsem nikdy být nechtěla. Ale připomíná mi to, že jsem jeden čas chtěla být Ribana, aby mě Vinnetou miloval.
Já měl období, kdy jsem chtěl být Samem Hawkinsem... A už vlastně ani nevím proč. A tím Clintem jsem být chtěl, ale tak trochu jinak. Chtěl jsem být Clintem Eastwoodem alias Marty Mcflyem alias Michaelem J. Foxem v Návratu do budoucnosti...
Okomentovat