Postřehová

Poslední dobou se mi do cesty často staví ruské matrjošky. Nezastaví mě, ale pozastavit se nad nimi nyní na chvíli chci. Napadlo mě totiž, že tyhle matrjošky jsou jako lidské průšvihy. Vždycky se najdou nějaké větší. Pro některé lidi je například naprostou katastrofou špatně držící účes nebo špatná známka ve škole, ale to je nic ve srovnání s tím, když vám shoří dům, a to je zase o hodně lepší, než když vám diagnostikují rakovinu. Když o tom přemýšlím, tak největší průšvih, který by tohle všechno mohl přebít, je atomová válka. Atomová válka a možná ještě snaha natočit remake Casablancy… Vůbec nevím, jak jsem se teď k tomu natočil, když se matrjošky přeci skládají…

Postřehl jsem zajímavou věc. Možná tak trochu skladatelskou. Ale jen možná. Nemám to nijak vědecky ověřeno, ale přesto jsem dospěl k závěru, že holky poslouchají hudbu jinak než kluci. Nemyslím si však, že kluci či holky ji poslouchají „lépe“, nebo že ji mají „raději“, či snad že jí víc „rozumí“. A ani nechci psát o tom, kdo to má lehčí… To je hloupost a pod to bych se nepodepsal. A já chci psát hlupoty pod které se můžu podepsat. A už vůbec do toho nechci tahat gender. Tak laciný být taky nechci (a taky tomu nerozumím). Když se to tak vezme, chci být drahý a podepsat se… No, ale o co teda jde…

Nejen na Bublině jsem si všiml způsobu, jakým si holky pouštějí své oblíbené interprety, který, byť se může jednat o interprety stejné, se mírně liší od klučičího. Třeba mám pocit, že kluci si tak často nepouští jednu písničku několikrát za den. To holkám často vůbec nevadí, spíš naopak (je tohle často říkám Bublině… „spíš naopak“!). Když má totiž Bublina nějakou oblíbenou písničku, je schopná si ji pouštět celý den. A i když jsem ji měl původně rád, tak po takovém „intenzivním zážitku“ si ji dokážu na dlouho odpustit. Tu písničku myslím. Možná opravdu bude něco na myšlence, že zlo je jen přemírou dobra…

Na rozdíl od holek, které podle mě poslouchají hudbu tak nějak více intuitivněji, se mi zdá, že kluci poslouchají více systematičtěji – najdou si info o interpretovi, nastudují diskografii, vyberou nejlepší alba a nakonec komplet naposlouchají. Kluky ale zase málokdy nějaká písnička rozpláče… Nejsou to nějaké zásadní postřehy, a určitě to ze svého okolí znáte úplně jinak, ale já to tak zkrátka (v celé délce) vnímám. Tak jsem teď postřehl, že to asi hodnotím až příliš podle sebe. A to se také týká čehokoliv, co se v hlupotách objeví, takže zase další nástřel vedle. Ale já se jednou trefím a hlupoty přestanou být hloupé a konečně budou trefné…

Ještě mě tak napadlo, pokud jsou mé hlupoty hloupé, tak vás snad nevedou k hloupostem…