Už jste si asi všimli, že se často nad něčím s mírným znepokojením zamýšlím. Špatné spaní (psaní) však nemívám. A to přesto, že už přes půl roku spím s chobotnicí. Tedy jen obrazně spím s chobotnicí, žádného hlavonožce v posteli samozřejmě nemám. Chobotnicí myslím Bublinu. I když i to je hlava. Abych vysvětlil tu chobotnici. Vždy když usínám s Bublinou, mívám pocit, že jsem neustále obmotáván dalšími a dalšími končetinami. Mám takovou teorii, že ženy po zhasnutí vypouštějí další končetiny. Teď jen doufám, že nejsem sám, kdo si toho všiml. Chtělo by se to (o)patrně optat dalších mužů. Můžu? A nebo to nechat ženám, že nám to jednou vysvětlí… Třeba i za tmy…
Konečně nejen s končetinami bývají obtíže. Obtížně se například vyndávají ze sklenice s medem, ale nad tím meditovat nechci. Chci se vrátit zpět na postel. S Bublinou. Spaní s paní (leč i slečnou, a může i s mužem) má další nepříjemné (o příjemných se stydím psát) okamžiky, které často provází oka mžiky. To máte neustále vlasy v obličeji, pořád na vás někdo dýchá (říct, že vám „někdo dýchá na záda“ dostává úplně jiný nádech… Výdech?), máte pro sebe jen čtvrtinu postele, a když se chcete překulit slyšíte pokaždé jen: „Co je?“ A pokud se nakonec nepozorovaně překulíte, musíte se ještě vypořádat s hromadou plyšáků. Ti pak podle jedné (neověřené či neuvěřitelné, teď nevím) teorie, slouží k zamaskování postele před lupiči…
Minule jsem se pozastavil (nebo mě to pozastavilo?) nad tím, jak nám hudba dokáže připomenout určité vzpomínky. A obdobně je to i s vůní. Stalo se vám někdy, že jste byli někde na záchodě? Tady ta věta končit neměla, ale tak nějak omylem skončila. Takže ještě jednou. Stalo se vám někdy, že jste byli někde na záchodě, umyli si ruce mýdlem a najednou vám ta vůně připomněla nějakou vaši část života? Období, kdy jste (si) (po)užívali stejné? Chce to ale čas. Když něco stále užíváte, tak vám to asi nic nepřipomene. Teprve až nastane jistá prodleva, tak si třeba letos (rok 2010) řeknete: „No jo 2004!“Nemusí to však být tak konkrétní. To pak na záchodě máte neustále pocit, že cítíte minulost…
Mně však vůně nejvíce připomíná lidi. Každý z nás totiž nějakou tu vůní má, příjemnou či nepříjemnou, a tím si se připomínáme. Proto když nám něco někde nevoní, tak tam pak raději ani nepáchnem. No, vůně může lidi předcházet, ale taky po nich zůstávat… Tyhle dnešní hlupoty na první pohled spolu moc nesouvisí, vlastně spolu nesouvisí ani další pohledy, a proto je dávám chuděry takhle dohromady. Tak to je celý, jelikož se dnes večer cítím necelý. Usínám totiž bez Bubliny. Jen přitulený ke svému plyšovému hrošíkovi. A ženám i mužům říct můžu, že nám něco nevoní. Nevoní nám, že usínáme bez Bubliny. V jiných končinách bez jiných končetin… Sněte sny…
Konečně nejen s končetinami bývají obtíže. Obtížně se například vyndávají ze sklenice s medem, ale nad tím meditovat nechci. Chci se vrátit zpět na postel. S Bublinou. Spaní s paní (leč i slečnou, a může i s mužem) má další nepříjemné (o příjemných se stydím psát) okamžiky, které často provází oka mžiky. To máte neustále vlasy v obličeji, pořád na vás někdo dýchá (říct, že vám „někdo dýchá na záda“ dostává úplně jiný nádech… Výdech?), máte pro sebe jen čtvrtinu postele, a když se chcete překulit slyšíte pokaždé jen: „Co je?“ A pokud se nakonec nepozorovaně překulíte, musíte se ještě vypořádat s hromadou plyšáků. Ti pak podle jedné (neověřené či neuvěřitelné, teď nevím) teorie, slouží k zamaskování postele před lupiči…
Minule jsem se pozastavil (nebo mě to pozastavilo?) nad tím, jak nám hudba dokáže připomenout určité vzpomínky. A obdobně je to i s vůní. Stalo se vám někdy, že jste byli někde na záchodě? Tady ta věta končit neměla, ale tak nějak omylem skončila. Takže ještě jednou. Stalo se vám někdy, že jste byli někde na záchodě, umyli si ruce mýdlem a najednou vám ta vůně připomněla nějakou vaši část života? Období, kdy jste (si) (po)užívali stejné? Chce to ale čas. Když něco stále užíváte, tak vám to asi nic nepřipomene. Teprve až nastane jistá prodleva, tak si třeba letos (rok 2010) řeknete: „No jo 2004!“Nemusí to však být tak konkrétní. To pak na záchodě máte neustále pocit, že cítíte minulost…
Mně však vůně nejvíce připomíná lidi. Každý z nás totiž nějakou tu vůní má, příjemnou či nepříjemnou, a tím si se připomínáme. Proto když nám něco někde nevoní, tak tam pak raději ani nepáchnem. No, vůně může lidi předcházet, ale taky po nich zůstávat… Tyhle dnešní hlupoty na první pohled spolu moc nesouvisí, vlastně spolu nesouvisí ani další pohledy, a proto je dávám chuděry takhle dohromady. Tak to je celý, jelikož se dnes večer cítím necelý. Usínám totiž bez Bubliny. Jen přitulený ke svému plyšovému hrošíkovi. A ženám i mužům říct můžu, že nám něco nevoní. Nevoní nám, že usínáme bez Bubliny. V jiných končinách bez jiných končetin… Sněte sny…
3 komentáře:
Pro méně otázek při otáčení z boku na bok by to chtělo větší postel. Ale aby to pak neskončilo jako v tý písničce od Tatáčů, že byste se nemuseli najít...
A s těmi vůněmi máš pravdu. Mejdlo, krém a panthenol. Zvláštní je, že člověk si určitý období spojuje s vůněma umělýma... Ale proč ne.
Větší postel nepomůže,spíš se mi zdá, že čím větší postel, tím více otázek. Na malý se totiž nelze otáčet, takže Bublina ví, kde mě má
To je velmi rozumné vysvětlení.
Okomentovat