Pes ví hrad

Jeden můj neoblíbený kolega mi jen tak mezi řečí řekl, že je blbec. Tím jsem ho snad poprvé začal vnímat trochu pozitivněji. Poslední dobou mi ke štěstí stačí opravdu málo. Listopad je pro mě tradičně měsícem největších útrap. Bývám nemocný (leje a mně zle je), musím psát seminárky, teď se k tomu přidalo zhruba 30 dětí, které mám něčemu naučit, sháním sponzory pro náš fakultní ples a kvůli tomu se taky snažím domluvit vystoupení Jaroslava Uhlíře. Jo, s listopadem proplouvám spádem s pádem. Ale když o tom tak přemýšlím, co lepšího jde v listopadu dělat, než jednat s Jaroslavem Uhlířem? Bez výhrad…

Mám pocit, že máme doma (v Brně) trochu zakřivený časoprostor. A mám i pocit, že problémy s časoprostorem mě pronásledují kamkoliv se vydám. Už jednou jsem psal o svých potížích s časem doma (v Havířově) v kuchyni. A nyní opět čelím podivným časovým úkazům. Jak jinak bych si měl vysvětlit nenadálé časové propady, které se mi dějí, i když spěchám? Napadlo mě proto dát do každé místnosti hodiny (nejlíp na každou stěnu). Problémem by ale mohla být koupelna, což je také místo, kde dochází k největším propadům. Jsme tam chvíli a venku zatím ubíhají hodiny (snad ne ty nástěnné). V koupelnách bývá vlhko a to hodinám (těm nástěnným) moc nesvědčí. A dělají se vůbec vodotěsné nástěnné hodiny?

Zjistil jsem, že bez výhrad se neobejde ani sledování strašidelných filmů s Bublinou. Děsím spoustu lidí, to vím, ale netušil jsem, že i svou Bublinu. Možná je to mým „vyjeknutím“. Je zvláštní , že vyjeknutím lekám ostatní proto, že jsem sám velmi lekavý Už ani nevím proč. Leknutí je podle mě jen hodně koncentrované překvapení. Bohužel jsem často překvapen celkem banálními věcmi. Třeba naposled mě vylekal štěkající pes. No, a proto se lidé se mnou nechtějí dívat na filmy, kde jsou „lekáky“. A taky se mnou nechtějí chodit kolem domů se psy… A ještě něco. Nejsou vlastně vodotěsné hodiny opakem hodin s vodotryskem? No, to ví snad jen ten pes s nadpisu… Bez výhrad…