Platí den za dnem, dno za dnem? Venku sněží a já si stěží užiji tu všudypřítomnou něhu sněhu. Seplácal jsem dnes, snad jen s povinnosti, sněhovou kouli, hned jsem ji však bezcílně zahodil, jelikož jsem neměl po ruce Bublinu. Ta je totiž mým nejoblíbenějším cílem. Možná to zní trochu bezohledně, ale já ji tím odkazuji (s)něhu. Tak, že to občas až zamrazí. Pak je však příjemně společně rozmrzávat. Dnes jsem rozmrzával sám. Rozmrzele. Proto jsem si pustil Prázdniny v Římě. A už taji s Audrey. Říká se, že všechny cesty vedou do Říma. Už se ale neříká, kdy tam člověk dojde. Já tam třeba ještě nebyl. Cesty bývají špatně značené. Také se říká, že nikdy není pozdě. Vůbec se toho říká hodně…
Když dva dělají totéž, není to totéž. Někdy to bývá myšleno v dobrém a má to vyjadřovat sílu lidské individuality, jindy je to spíše na škodu, když vidíme, jak se stejně míněné lidské snahy míjí. Tohle mě napadlo, když jsem hledal nabíječku k mobilu, mezi ostatními adaptéry. To nutí k myšlence – nešel by vytvořit jediný totální adaptér, který by dobil všechno (nejspíš by dobyl i prodejní žebříčky)? A tím by nám pomohl lépe se adaptovat na dnešní svět přípojek a kabelů. Stejně je většina těch přístrojů na podobné proudy, nebo ne? Ale výrobci nechtějí a vymýšlejí fikané konečky, aby se tam náhodou nenapojil konkurenční jack. Cesta z toho asi nevede. Pokud teda někdo nevyvine onen totální adaptér. Zřejmě na nějaké ilegální bázi… Nechci vyvolávat napětí mezi výrobci elektroniky, ale já bych přechod do nabíjejícího undergroundu asi risknul…
Všimli jste si někdy toho, že do prázdných hlav se toho nejméně vejde? Hned za otazníkem by mělo pokračovat rozvíjení myšlenky, ale došly mi postřehy. Možná až jednou zestárnu, zmoudřím (?) a pochopím život lépe, tak se k tomu vrátím. Do té doby se shodneme na tom, že mé argumenty jsou logické a naprosto jasné, zásadně se ovšem rozcházejí v tom, co vlastně chtějí říct. Proto dále zůstávám prostomyslným tvůrcem mýtů a polopravd. Kam tímhle mířím? Nijak vysoko. Vlastně je to jen poměrně přízemní hlupota psaná spatra z druhého patra. Do mého přízemního (druhopatrové) vědomí se už nevejde žádné podvědomí, a proto mě to nutí do tohle tonutí… Platí být čten, být ctěn?
Když dva dělají totéž, není to totéž. Někdy to bývá myšleno v dobrém a má to vyjadřovat sílu lidské individuality, jindy je to spíše na škodu, když vidíme, jak se stejně míněné lidské snahy míjí. Tohle mě napadlo, když jsem hledal nabíječku k mobilu, mezi ostatními adaptéry. To nutí k myšlence – nešel by vytvořit jediný totální adaptér, který by dobil všechno (nejspíš by dobyl i prodejní žebříčky)? A tím by nám pomohl lépe se adaptovat na dnešní svět přípojek a kabelů. Stejně je většina těch přístrojů na podobné proudy, nebo ne? Ale výrobci nechtějí a vymýšlejí fikané konečky, aby se tam náhodou nenapojil konkurenční jack. Cesta z toho asi nevede. Pokud teda někdo nevyvine onen totální adaptér. Zřejmě na nějaké ilegální bázi… Nechci vyvolávat napětí mezi výrobci elektroniky, ale já bych přechod do nabíjejícího undergroundu asi risknul…
Všimli jste si někdy toho, že do prázdných hlav se toho nejméně vejde? Hned za otazníkem by mělo pokračovat rozvíjení myšlenky, ale došly mi postřehy. Možná až jednou zestárnu, zmoudřím (?) a pochopím život lépe, tak se k tomu vrátím. Do té doby se shodneme na tom, že mé argumenty jsou logické a naprosto jasné, zásadně se ovšem rozcházejí v tom, co vlastně chtějí říct. Proto dále zůstávám prostomyslným tvůrcem mýtů a polopravd. Kam tímhle mířím? Nijak vysoko. Vlastně je to jen poměrně přízemní hlupota psaná spatra z druhého patra. Do mého přízemního (druhopatrové) vědomí se už nevejde žádné podvědomí, a proto mě to nutí do tohle tonutí… Platí být čten, být ctěn?
2 komentáře:
Ty jo, já jsem svojí první sněhovou kouli letos směřovala k ledu. Chtěla jsem totiž zjistit, jestli je na řeče jen takovej ten falešnej a koule se potopí nebo jestli je tam pravej led a koule se rozplácne. Rozplácla se.
A s těma nabíječkama to není špatnej nápad. Ale pánové z konkurenčních firem by asi moc dupali nožčkama a mlátili pěstičkama do vzduchu, ne-li jinam. To máš jako se sluchátkama. Když se mi vybije mp3, dala bych si sluchátka do mobilu, ale to bych s sebou musela mít tu mobilovou přípojku ke sluchátkům. Je to boj.
Jo tohle mám strašně rád, házet sněhové koule do vody. Vždycky mě fascinovalo jak se krásně potápí a přitom i rozpouští.
Okomentovat