Vždycky mi vadilo, že o mě holky nemají zájem. Že jsem pro ně jenom vzduch. Teď jsem si uvědomil, že to bylo vlastně fajn. Když jsem byl totiž pro ně vzduch, znamenalo to přeci, že mě potřebují k životu. Už jsem tak konečně pochopil přísloví: „Na všem špatném je něco dobrého, vyjma amerických filmů s Markem Vašutem.“ Tak to i pak na mně ne? Jestli jo, tak mě to děsí, jelikož se svým lepším já mám samé horší zkušenosti. Úplně nejhorší na tom všem ale je, že vlastně nevím, jestli to zrovna takhle chci mít i s Bublinou…
Zase řeším problémy s časem. Rok 2010 mi proklouzává mezi prsty a já nestíhám číst. V roce 2001 jsem v televizi náhodou viděl Kubrickův film „2001: Vesmírná odysa“ a následně si už nenáhodně přečetl i Clarkovu knižní předlohu. A taky její pokračování „2010: Druhá vesmírná odysea.“ Řekl jsem si, že by bylo stylové přečíst si v roce 2010 obě, jenže je 26.12. 2010 a já ještě nezačal. Proto se nejspíše nebudu účastnit žádného silvestrovského veselí a raději budu doma hltat stránky, abych to do půlnoci stihnul. Buď jak buď, třetí díl se odehrává někdy v roce 2061, takže si pak budu moci dát na chvíli přestávku…
Před Vánoci se člověk snadno dostane do shonu. A to se mu pak stanou někdy takové věci, že se až nestačí divit. Proč tolik pravdivých tvrzení najednou? No, protože se mi stalo něco podobného, pochopitelně. V jednom knihkupectví jsem narazil na životní příběh Heidi Janků ve slevě. Chudák holka. A ve výprodeji se ocitl i chudák John Lennon, který letos „slaví“ své 30. umrtiny na onom světě. I když tam asi na věk moc nehledí. Trochu jsem se začetl a musím říct, že jeho názory byly trochu naivní, přesto však velmi uvěřitelné. Zkrátka, nos mezi očima bych mu věřil, i když na něm seděly lenonky…
Nevím proč, ale vybavilo se mi mé první setkání s Beatles. Bylo mi šest a ve skříni jsem narazil na jejich gramofonovou desku. Pamatuju si, že na přebalu byla ta slavná fotka, kdy přecházejí přechod na Abbey road. Pustil jsem si ji a trochu se mi to líbilo a trochu jsem se těch pánů bál. Raději jsem se tehdy vrátil k pohádkám o Rumcajsovi. Tak to bylo předtím… Nyní si říkám si zhasni a sni sny. O Bublině, kterou určitě netěší, že stále divné řeči vedu. I na ledu. Promiň, ale to já musím stůj co stůj. Svůj ke svému. Co svět světem stojí… Nechci být vzduch, ale chci být potřebován…
Zase řeším problémy s časem. Rok 2010 mi proklouzává mezi prsty a já nestíhám číst. V roce 2001 jsem v televizi náhodou viděl Kubrickův film „2001: Vesmírná odysa“ a následně si už nenáhodně přečetl i Clarkovu knižní předlohu. A taky její pokračování „2010: Druhá vesmírná odysea.“ Řekl jsem si, že by bylo stylové přečíst si v roce 2010 obě, jenže je 26.12. 2010 a já ještě nezačal. Proto se nejspíše nebudu účastnit žádného silvestrovského veselí a raději budu doma hltat stránky, abych to do půlnoci stihnul. Buď jak buď, třetí díl se odehrává někdy v roce 2061, takže si pak budu moci dát na chvíli přestávku…
Před Vánoci se člověk snadno dostane do shonu. A to se mu pak stanou někdy takové věci, že se až nestačí divit. Proč tolik pravdivých tvrzení najednou? No, protože se mi stalo něco podobného, pochopitelně. V jednom knihkupectví jsem narazil na životní příběh Heidi Janků ve slevě. Chudák holka. A ve výprodeji se ocitl i chudák John Lennon, který letos „slaví“ své 30. umrtiny na onom světě. I když tam asi na věk moc nehledí. Trochu jsem se začetl a musím říct, že jeho názory byly trochu naivní, přesto však velmi uvěřitelné. Zkrátka, nos mezi očima bych mu věřil, i když na něm seděly lenonky…
Nevím proč, ale vybavilo se mi mé první setkání s Beatles. Bylo mi šest a ve skříni jsem narazil na jejich gramofonovou desku. Pamatuju si, že na přebalu byla ta slavná fotka, kdy přecházejí přechod na Abbey road. Pustil jsem si ji a trochu se mi to líbilo a trochu jsem se těch pánů bál. Raději jsem se tehdy vrátil k pohádkám o Rumcajsovi. Tak to bylo předtím… Nyní si říkám si zhasni a sni sny. O Bublině, kterou určitě netěší, že stále divné řeči vedu. I na ledu. Promiň, ale to já musím stůj co stůj. Svůj ke svému. Co svět světem stojí… Nechci být vzduch, ale chci být potřebován…
Žádné komentáře:
Okomentovat