Před chvíli jsem vymyslel skvělý název pro hlupotu. Tu jsem už ale napsal s jiným názvem. Co teď s tím? Nenapadá mě nic jiného, než tak pojmenovat hlupotu, kterou právě píšu. No, vlastně mě napadlo, jestli má Milka autorská kráva na fialovou barvu. A taky, že poměrně úspěšně rozvíjím svůj program „Více Švédska v mém životě“. Tento program jsem původně odstartoval v 18 za účelem seznámení se s švédskými letuškami. Zatím jsem se ale dostal jen k tomu, že mám doma věci z IKEY, poslouchám Mando Diao a spím v tričku z H&M. Už to možná trošičku motám všechno dohromady, ale on je ten život stejně takový všelijak spletený…
Abych alespoň trochu korespondoval s názvem hlupoty, měl bych napsat něco o hudbě. Nic mě však nenapadá. Možná jen něco o obalech. Takže, abych se do toho bez obalu pustil. Všimli jste si toho, jak to jde s obaly hudebních alb z kopce? Kdysi pro sebe měly obrovskou plochu vinylových desek, potom se musely vecpat do krabiček kompaktních disků a nyní jsou jen ikonkami svítícími na displejích. Je to zajímavé, ale jakoby tahle skutečnost vyjadřovala náš samotný vztah k hudbě. Čím je pro nás hudba dosažitelnější a všudypřitomnější, tím menší má pro nás význam. A obávám se, že takhle to nemáme jen z hudbou. Na druhou stranu, Arctic Monkeys budou stále fajn, ať už si je budete pouštět z vinylu, CD nebo internetu…
Hele, máte radši kratší, nebo delší desky? Ani nevím proč, ale já radši ty kratší. Možná je to tím, že se tou delší budu muset déle prokousávat, nebo se bojím, že tam bude více vaty (muzikanti chtějí být ve vatě?), a nebo mám v povědomí zafixované, že kratší bude poctivější. Nevím. Co by tak asi na to řekl Freud? Že by sny? No, to není úplně hloupé. I z psychologického hlediska je potvrzeno (no potvrzeno, četl jsem to někde na internetu), že člověk se může na hudbu soustředit maximálně 45 minut. Muzikanti by si teda měli pořádně rozmyslet, jestli překročení této doby je tak zajímavé, aby nás tím zatěžovali. Mě by spíš zajímalo, kolik vět bych (ne)měl napsat, abych vás (ne)přetížil…
Určitě by se dalo pokračovat spousty a spousty hlupotami, ale já už dál pokračovat nebudu. Teda dnes pokračovat nebudu. Myslím si totiž, že každý má dost svých hlupot, jejichž tíha ho dokáže úplně přetížit. Taky je možné, že jsem jediný a vy mě teď máte za pomatence s hlupotami. Na druhou stranu, vy si to mezi sebou neřeknete, takže si můžete každý (vás pět co si to tu občas čtete) říct: „ Vůbec nevím o čem píše, ale někdo mu asi rozumí.“ Tak snad jste si to řekli. Já si to napsal…
Abych alespoň trochu korespondoval s názvem hlupoty, měl bych napsat něco o hudbě. Nic mě však nenapadá. Možná jen něco o obalech. Takže, abych se do toho bez obalu pustil. Všimli jste si toho, jak to jde s obaly hudebních alb z kopce? Kdysi pro sebe měly obrovskou plochu vinylových desek, potom se musely vecpat do krabiček kompaktních disků a nyní jsou jen ikonkami svítícími na displejích. Je to zajímavé, ale jakoby tahle skutečnost vyjadřovala náš samotný vztah k hudbě. Čím je pro nás hudba dosažitelnější a všudypřitomnější, tím menší má pro nás význam. A obávám se, že takhle to nemáme jen z hudbou. Na druhou stranu, Arctic Monkeys budou stále fajn, ať už si je budete pouštět z vinylu, CD nebo internetu…
Hele, máte radši kratší, nebo delší desky? Ani nevím proč, ale já radši ty kratší. Možná je to tím, že se tou delší budu muset déle prokousávat, nebo se bojím, že tam bude více vaty (muzikanti chtějí být ve vatě?), a nebo mám v povědomí zafixované, že kratší bude poctivější. Nevím. Co by tak asi na to řekl Freud? Že by sny? No, to není úplně hloupé. I z psychologického hlediska je potvrzeno (no potvrzeno, četl jsem to někde na internetu), že člověk se může na hudbu soustředit maximálně 45 minut. Muzikanti by si teda měli pořádně rozmyslet, jestli překročení této doby je tak zajímavé, aby nás tím zatěžovali. Mě by spíš zajímalo, kolik vět bych (ne)měl napsat, abych vás (ne)přetížil…
Určitě by se dalo pokračovat spousty a spousty hlupotami, ale já už dál pokračovat nebudu. Teda dnes pokračovat nebudu. Myslím si totiž, že každý má dost svých hlupot, jejichž tíha ho dokáže úplně přetížit. Taky je možné, že jsem jediný a vy mě teď máte za pomatence s hlupotami. Na druhou stranu, vy si to mezi sebou neřeknete, takže si můžete každý (vás pět co si to tu občas čtete) říct: „ Vůbec nevím o čem píše, ale někdo mu asi rozumí.“ Tak snad jste si to řekli. Já si to napsal…
3 komentáře:
Já si myslim, že se vrátí vinyl. Až na něj budem mít...
O hudbu se nebojim! Od Arcade Fire mi nevadí hodinová deska, od Kabátů mám asi radši ty kratší :D
Pěkná hlupota
Máš pravdu, já si třeba až teď uvědomil, že Suburbs trvá hodinu... A to si vždy poslechnu rád.
Arctic Monkeys, když jim vyšel debut, celé léto jsem poslouchala téměř výhradně jen je. Možná tam jsem si zvykla, že kratší desky mě baví víc. Ale to neznamená, že bych odsuzovala ty delší, naopak, chvíli mi to trvalo, než jsem si zvykla, že ne každá kapela je indie kapela a jejich deska má kousek přes půl hodiny.
Ale když už něco poslouchám, je mi fuk, jak je to dlouhé. Hlavně, že to je dobré.
Okomentovat