11. února 2011

Dějící se

Tak jsem si konečně sám vypral, i když jsem si to takhle sám nevybral. Nakonec jsem se k tomu ale odhodlal, jelikož to ve mně už dlouho hlodalo. Takže jsem se odhlodal. A teď si říkám: „Co víc si prát?“ Po delší době zase usedám v leže k psaní hlupoty. Zkoušky a další povinnosti se totiž na mě poslední dobou lepily jako na paty. Navíc mi je už 24 a stále se chechtám, když někde uslyším slovo „vagína“. Někdy bych se radši neslyšel. Tím vším chci jen napsat, že mám asi problémy. Mám takové tušení o duševním dušení. A proto taky píšu další hlupotu. Tři tečky.

Všichni jsme tušili, že k tomu jednou dojde. Možná k tomu došlo později, než bych si přál, možná ve stejnou dobu, kterou byste tipovali, a určitě o hodně dřív, než bych si to zasloužil. Buď jak buď, suď jak suď, je to tu. Bublina mi dala kopačky. Navíc k mým narozeninám. Nebo spíše právě proto. Zpátky k souvětím. Z možného sólokapra nyní udělám kachnu, protože jsem v kopačkách od Bubliny dal již 5 gólů a z toho jasně vyplívá, že mě stále miluje. Když o tom tak přemýšlím, tak to vlastně z toho vůbec nevyplívá. Vyplívá z toho jen to, že mám praktickou přítelkyni…

Před spaní jsem hledal jednu knížku, jelikož jsem v ní chtěl nalézt své lepší stránky. Ale nenašel. Proto mě napadlo, že by bylo strašně fajn, kdyby se vyráběli věci, které by si pamatovali své místo. A na to místo by se každý večer uklidili. Myslím, že by to každý z nás rád využil. Možná i zneužil. Píšu si, je mi 24, jsem relativně vzdělaný, umím trochu počítat a vím jak se lotyšsky řekne dobrý den. Proto bych se měl asi začít chovat dospěle. I Bublina mi říká, že bych se měl zařadit do společnosti dospělých tedy „skutečných“ lidí. Bohužel nejsem zařazený ale zaražený. A tohle se děje… Jo a tu knížku si vzala Bublina domů… Co víc si prát?

Žádné komentáře: