U rázová

V sedě se nyní snažím ustát úraz. Možná budu muset použít i nějakou tu berličku, ale přesto doufám, že nade mnou nikdo nezlomí (francouzskou) hůl. Pokulhávám. V životě i v hlupotách. Během (spíše posedem a polehem) rekonvalescence mám alespoň čas na vzdělávání, takže už třeba vím, že při kyberšikaně vás nemlátí roboti. Zajímavé zjištění. Ale ne tak zajímavé jako Džinové. Abyste chápali, šel jsem kolem jednoho obchodu v Brně, kde měli „Džinové akce.“ Doufám, že ji tam budou mít i po mém uzdravení. Nějaký ten Džin by se mi určitě hodil. Nebo by mě bodl?

Vše se strašně moc rychle mění. A mít moc je nám málo. Asi proto hledáme míry ve válce. Jsou to ale vály. Od prvních kaněk ve školním sešitě po poslední bity na blogu. Od ukládání plyšáků ke spánku, k ukládání počítačů ke spánku. Od Ema měla mísu, k Ema chytá druhou mízu. Děje se tohle náhodně? A máme ještě naději, změnit něco na ději? Četl jsem článek o nahodilém charakteru vesmíru. Prý, že se všechno v našem životě děje čistou náhodou. No nevím, třeba dnešní oběd mi téměř určitě připravovala Bublina. Co tím vším chci říct? Chci tím říct, že nevím co napsat… Dál hledám kámen úrazu…