Dubnová květnová

V květnu píšu o dubnu. Patrně se na mě ještě projevuje posun času. A možná je to tím, že se právě posunuji i v prostoru (točím se na židli). Duben, ještě tam budem. Teda nevím jak vy, ale já už tam nejsem. Začínám mít pocit, že lidové pranostiky jsou již trochu zastaralé. Což je normální, jelikož vznikaly už před hodně dlouhou dobou. Tenkrát nejspíš ani netušili, že z toho jednou budou pranostiky. A že se to tak chytne. Chytlo se to a pořád se to drží tak silně, že máme tendenci pří vyslovení „duben“, vyhrknout ten zbytek… Bez ohledu na to, že už je nám teplo…

Teda ne, že by každý rok byl pěkně prohřátý. Taky dost záleží kde a jak bydlíte. Třeba my v zateplených panelácích, kde netopíme ani v zimě (Bublině navzdory), samozřejmě vnímáme dubnová tepla jinak než ti, co žijí v přízemí dřevěného srubu na svahu horského úbočí. Ti tam možná ještě budou. Nicméně (víceméně) i přes tuhle výjimku bychom měli některé pranostiky aktualizovat či mírně upravit. Takové to - únor bílí a pole sílí – bychom mohli nechat. To asi platí. Ale co s těmi třemi jarními měsíci? „Březen - za kamna vlezem“, „duben - ještě tam budem“, „máj - polezeme na kraj“? To už změnu chce. A nejen z důvodů globálního oteplování…

Třeba v březnu bychom mohli naznačit, že za kamna nebudeme teprve zalézat, ale spíše, že je nebudeme zbrkle opouštět. Třeba něco jako: „březen - z kamen ne(s)lezem“. V tom dalším měsíci už můžeme klidně začít radiátory opouštět. „Duben - jdeme ven.“ A nakonec v květnu. „Máj - zimo bye bye.“ No, možná by se na tom dalo ještě zapracovat, berte to spíše jen jako takové moje první nástřely. Když tak zkuste taky něco vymyslet, jelikož je třeba hledět dopředu a nezamrzat u těch starých pranostik. Jo a taky je dobrý se občas zatočit v křesle. To se to pak dobře motá motta…