Tak je načase opět probudit dění(ček). Dopřál jsem mu takovou malou předletní přestávku z důvodu opožděné jarní únavy. Než dojde na letní tlení, měl bych trochu zaplnit jeho prázdnou plochu. Stát se zase motivátorem ploch. No, to bylo trochu ploché. Ale abych začal plnit. V posledních týdnech se toho v mém bytí (mytí i pití) stalo docela dost. Takže dal jsem svou první pětku (zlomový okamžik v životě každého učitele?), stal jsem se sex symbolem v 7.A., začal jsem psát symfonickou báseň „Má plast“, dopsal pár článečku do pochybných fakultních tiskovin, snědl plno těstovin, udělal několik zkoušek (mám pocit, že mé studium je už jen tisková chyba) a vůbec jsem si nevšiml toho, že mi hlupoty unikají pod dveřmi, mi podstatnými skutečnostmi…
To bylo v kostce posledních několik týdnů. Všimli jste si toho jak se tímhle smrskává náš život. Všechno umisťujeme do kostek, čtverečků, či okýnek. To jsou samé dějiny v kostce, matematika v kostce, cukr v kostce a i gynekologie se někam vejde. Nevím jak vy, ale já bych byl dost nerad kdyby se můj život scvrkl v kostku. Myslím, že mám určitě navíc. Minimálně bych to chtěl dotáhnout na pravidelný trojboký jehlan. Smysl je snad jasný. Koukám na všechno to hemžení písmenek, ve kterém hledám únik pře pustotou dne a je mi svobodně, jsem nad věcí, přitom hluboce ponořen mezi vše kolempsavé. Prý hluboce ponořen… Blbost…
Kromě kostek jsem řešil i jiné problémy. Třeba jsem konečně pochopil, co to znamená potravinový doplněk. Dlouho jsem tomu nemohl přijít na kloub a vlastně ani na jiné anatomické zvláštnosti. Až jsem si v obchodě všiml čokoládového králička omotaného šálou. Najednou mi bylo všechno jasné. Takže zkuste i vy chlebu nasadit čepici, rohlíkům rukavice, houskám náušnice… To pak budou mít krásné „potravinové“ doplňky. Moje moudrá Bublina tomuhle vysvětlení moc nevěří. Tak nevím. Teda vím, že je Bublina moudrá, jelikož ji roste zub moudrosti, ale nevím jestli se teda mám stát tím koncertním houslistou. I když si teď uvědomuji, že by to znamenalo chodit do houslí. Takže to je v kostce vše… Čas je totiž tuze drahá investice…
To bylo v kostce posledních několik týdnů. Všimli jste si toho jak se tímhle smrskává náš život. Všechno umisťujeme do kostek, čtverečků, či okýnek. To jsou samé dějiny v kostce, matematika v kostce, cukr v kostce a i gynekologie se někam vejde. Nevím jak vy, ale já bych byl dost nerad kdyby se můj život scvrkl v kostku. Myslím, že mám určitě navíc. Minimálně bych to chtěl dotáhnout na pravidelný trojboký jehlan. Smysl je snad jasný. Koukám na všechno to hemžení písmenek, ve kterém hledám únik pře pustotou dne a je mi svobodně, jsem nad věcí, přitom hluboce ponořen mezi vše kolempsavé. Prý hluboce ponořen… Blbost…
Kromě kostek jsem řešil i jiné problémy. Třeba jsem konečně pochopil, co to znamená potravinový doplněk. Dlouho jsem tomu nemohl přijít na kloub a vlastně ani na jiné anatomické zvláštnosti. Až jsem si v obchodě všiml čokoládového králička omotaného šálou. Najednou mi bylo všechno jasné. Takže zkuste i vy chlebu nasadit čepici, rohlíkům rukavice, houskám náušnice… To pak budou mít krásné „potravinové“ doplňky. Moje moudrá Bublina tomuhle vysvětlení moc nevěří. Tak nevím. Teda vím, že je Bublina moudrá, jelikož ji roste zub moudrosti, ale nevím jestli se teda mám stát tím koncertním houslistou. I když si teď uvědomuji, že by to znamenalo chodit do houslí. Takže to je v kostce vše… Čas je totiž tuze drahá investice…
1 komentář:
No, třeba taková státní maturita, to jsou jedny velké piškvorky.
Okomentovat