Když nezářím

Stále sním o tom, že jednou napíšu best celer. Bohužel zatím jen koušu mrkev. A proto je potřeba zatnout zuby a překousnout to. A možná trochu vážit slova. Případně zkusit vážit něco jiného. Objevil jsem teď totiž v kuchyni váhu. Stále mi vrtalo hlavou, proč tam máme ty divné hodiny, které ukazují čas jen tehdy, když na ně něco položím. A pomocí mé milé jsem konečně prozřel. V kuchyni je celkově spoustu věcí, které stojí za prozkoumání. Krabice s kakaem, skříňka s čokoládou, či robot, které mu prý nemůžu říkat R2D2. Pokud se na tohle podíváte ze správného úhlu, tak vám pak bude konečně vše jasné. Takový úhel však doposud nikdo nesestrojil. Takže žádný best celer…

Září se blíží ke konci a já jsem se zatím stále nedokázal dostat do správné zářící polohy. Do jedné školy nechodím (a kdoví jestli vůbec budu), v druhé mě moji žáci (snad schválně) provokují neznalostmi a navíc mi co nevidět (i přesto raději vidět) začnou kroužky s prďochy na jiných školách . Na záření tak není čas. Je to na draka. Bohužel však na pouštění draka není ten čas. Takže ani stěžovat si nemůžu a veškerou svou radost pouštím k smutkům. Přesto už znám odpověď na otázku, která visí (na rozdíl od draka) ve vzduchu. Odpověď je měď. A otázka zní: „ Co je největším vývozním artiklem Chile?

I když nezářím, neznamená to, že mám něco společného s tím radioaktivním předmětem nalezeným někde v Podolí. Radioaktivní opravdu nejsem, i když občas mívám rádio aktivní. Na druhou stranu by ovšem nemuselo být úplně špatné být ozářený. Třeba bych získal nějaké superschopnosti. Rentgenový zrak, super sílu nebo schopnost sklápět prkénko po čůrání. Myslím, že po tom bych byl mezi dívkami oblíbenější než kdy dřív (Jsem vůbec oblíbený?). Představte si skupinu superhrdinů, jejichž schopnostmi by bylo připomínání důležitých výročí, odklízení oblečení ze židlí do skříní, či omezování fotbalových přenosů v TV. Že by tohle byl můj best celer, kterým zazářím… Ještě to zvážím…