Konečná krás(k)y nahá

Kvůli zdárně splavené Bublině jsem před chvíli viděl novou Janu Eyrovou a musím se přiznat, že mě to trochu zklamalo. Asi jsem čekal trochu víc od filmu, kde se Alenka z říše divů zamiluje do Magneta z X-menů, dohlíží na ně Bondova šéfová M a kde se Billy Elliot chystá na misionářskou výpravu. Škoda. Ale mohlo to dopadnout mnohem hůř. Třeba jsem mohl skončit s dívkou, která raději čte klasiku (čti Stmívání). Tak jsem skončil s dívkou, která dobrovolně tráví čas s někým, kdo si myslí, že zmrzlina šmoula je důkazem Gargamelova vítězství…

V domě nám opravují výtah, takže je jasné, proč nejsem nyní moc na tahu. Bublina po mně pořád chce, abych psal hlupoty. Vůbec nechápu proč! Mám jen takovou malou teorii, že se jí líbí, když o ní něco napíšu. Třeba, že je často nahá. Hodně nahá. Tak nejvíce nahá, jak jen to jde. Občas je i trapně nahá (nahá v ponožkách). Tohle by se jí mohlo líbit, jelikož se to líbí mně. A jsme přeci jedno tělo (nahé?) a jedna duše (nahá?). Když o tom tak přemýšlím, líbí se mi i to samotné slovíčko. Má v sobě příslib něčeho zajímavého. Nahá. Halušky, Hamánek, hnojivo, já…

Dneska už toho mám všeho dost. Bublina už bohužel nenahá spí (po Janě Eyrové se ji ani nedivím) a já si pročítám předpovědi o konci světa. Myslím, že ti co tolik tlučou na poplach, jak je potřeba honem zpytovat svědomí, obrátit se k bohu, mimozemšťanům nebo třeba ke Gargamelovi, by potřebovali pořádně zatlouct. Já třeba na konec světa vůbec nevěřím. I když věřím tomu, že po výbuchu slunce dá úklid pěkně zabrat. A já už bych měl taky konečně zabrat. Zatím jsem jen blázen bez bázně i básně, kterému nedá spát nenahá, ale vzrušivá přítomnost jeho spící němé neměnné krás(k)y…