Nově začínající

Řešil jsem nyní problém se svým slonem. Teda alespoň jsem si myslel, že si mám vyřešit svůj problém ze slonem. Vše se má tak, že jsem si na kousek papíru, který mám vedle počítače k zapisování hlupot, napsal: „ Vyřeš svůj problém se slonem!“ A jelikož s žádným slonem v konfliktu nejsem (je však možné, že je nějaký slon v konfliktu se mnou), tak mi vyřešení tohoto problému trvalo dost dlouho (a proto jsem taky dlouho nenapsal žádnou hlupotu). Nakonec bylo řešeni zcela prozaické a v své podstatě zůstalo v říši zvířat. Píšu totiž jako prase a proto jsem místo „slohem“ (Vyřeš svůj problém se slohem), četl slonem…

Při při sama se sebou a svým slonem (slohem?), jsem hledal nové způsoby jak pozitivně ovlivnit své myšlení. Nenapadlo mě však nic lepšího než si zalézt do skříně a přemýšlet. Po nějakém čase stráveném ve skříně jsem však vymyslel pouze satirickou báseň o nedostatku vzduchu a sociální agitku o hladovění. Takže totální propadák. Dokonce jsem někde slyšel, že mě ten den meteorologický úřad vyhlásil za oblast postiženou katastrofou. Proto nyní vymýšlím nový plán na povzbuzení svého tvůrčího myšlení. Bohužel je zatím tak komplikovaný, že mu budou rozumět pouze tři lidé na světě. A já mezi ně samozřejmě nepatřím…

Stojím na prahu nového směřování sama sebe. Dá se říct, že se po dlouhé době postavím na vlastní nohy a bude jen na mně kam dojdu. Pomyslím však na celou historii svého minulého já, musím se pozastavit, protože existují období, která příliš nepřispívají k tomu, aby byla má existence brána vážně, neboť v nich jsem až příliš okatě dělal věci jen tak na oko. Proto teď asi musím jít. Pryč od stesku od stisků, které jsem nucen ještě utržit. A až někam dojdu, tak pospojuji vše, co nám před sebou zůstalo skryto… To je dnes Mar celé…