Obrození drolí

Dnes se mi zdály další podivné sny. V jednom jsem učil krocana lítat, v dalším dělal jisté nemravnosti (v masce Gandího jsem tancoval v taneční soutěži) a v dalším jsem byl lehkovážný. Je pravda, že občas beru věci na lehkou váhu, ale v tomhle snu jsem taky strašně málo vážil. Byl jsem lehký a navíc jsem se trochu drolil. Byl jsem totiž z polystyrenu. Když jsem chodil, tak jsem vrzal, při silném větru jsem ulítával a jak jsem se pořád drolil, tak mě pořád ubývalo. Navíc to drolení bylo srandovní, jelikož jsem si pak mohl hrát s těmi kuličkami (kluci si celkově rádi hrají s kuličkami). Byl jsem prostě lehkovážný, ale co má člověk taky dělat, když je z polystyrenu? A i když jsem věděl, že se jednou rozdrolím, nepřipadalo mi to tak hrozný, jelikož jsem to mohl považovat za vrchol mé drolící činnosti. Nakonec jsem se úplně rozdrolil. Teda probudil. A lidé si mohli nechat na památku pár kuliček. Kdybych byl chytřejší, tak bych napsal parafrází na lidský osud, ale nejsem. Tak jen napíšu, že rozdrolit se, je určitě veselejší než umřít…

Když jsem byl minulý víkend v Hradišti, na zdejším náměstí hrál Kabát revival. Přišlo mi to docela legrační, dokonce se mi zdálo, že jednotliví členové zkoušeli i drobné stylizace do originálů. Jejich vystoupení mě ale vedlo k zamyšlení. Proč vlastně to všechno? Jasně „kabáti“ jsou populární (i teď v létě?) a tudíž vděční. Obávám se, že možná i věční. Je to ale vůbec revival? Pod tímto výrazem chápu vytažení něčeho už zapomenutého na světlo a případně rozdmýchání nové mánie. Copak už lidi zapomněli na Kabáty? Přestali vydávat desky a jezdit turné? Nebo už je mladí nepamatují? To mě nebaví. Mě by zajímalo, kdyby se někomu povedlo vyštrachat kapelu, kterou si už málokdo pamatuje, alespoň třeba mezi teenagery, a podařilo se mu kolem toho udělat takový rozruch, že by se lidé sami začali zajímat i o originál. Můj tip? Například T-Rex! Nebo Walk Choc Ice. To jsou jedni z mých pozapomenutých oblíbenců. A věřím, že každému z vás dva až tři takoví „tajní favorité“ okamžitě v hlavě naskočí…

Nejsem si teď úplně jistý, jestli úplně chápu význam slova revival, proto se asi ještě raději podívám do slovníku. Tak jdu hledat. A už jsem našel. Tohle jsou docela zbytečné věty. No nic. V anglicko-českém slovníku (Ve francouzsko-českém jsem nenašel nic, ale zkusím to zítra ještě jednou) jsem našel tyto výrazy – obrození, oživení zájmu, nové nastudování – což docela podporuje mé chápáni tohohle výrazu. Teď mě napadla docela legrační představa. Palacký a Jungmann vlastně dělali Český národní revival. Zajímalo by mě, jestli by s jejich programem třeba alespoň jednou vyprodali Flédu. Zkouším ještě dál hledat. Tak ve francouzsko-českém zase nic. Dokonce ani ve velkém slovníku cizích slov jsem výraz revival nenašel. Nejblíže tomu je revmatik. Tak co k tomu ještě napsat? Revivalte sudy?

Když už jsem u obrození, tak se musím přiznat, že jsem patologický nevyhazovač zbytečných a nepotřebných věcí. Už od dětství skoro všechno schovávám a je mi velice těžko se jakéhokoliv předmětu zbavit (příběh o starých konverskách jsem tu myslím už jednou psal). Vždycky si nad odpadkovým košem dokážu představit alespoň jednu situaci, kdy by té dotyčné věci bylo zapotřebí, kdy by mohla prožít svůj revival a kdy bych všechny oslnil tím, že zrovna já takovouhle blbost mám, protože jsem ji nevyhodil. Nejsem prostě skladný panelákový typ 1+1. Ale jednou za čas se něčeho zbavit přece jen musím. A proto jsem vymyslel svůj zlepšovák, aby mi to nebylo tak líto. Před vyhozením si ty předměty, které byly delší součástí mého života, vyfotím. A nejspíš to budu dělat i s lidmi, páč někteří lidé se kterými prožíváme část našeho bytí, mají občas tendence se rozdrolit. Místo kuliček budu mít fotky. Tak se prosím nelekněte, pokud bych si vás chtěl náhodou vyfotit…