Já sám

Koukám teď na jednu skříňku ve svém pokoji a spokojeně musím napsat, že Ikea je nejspíše největším výrobcem hlavolamů na celém světě. Pokojně probíhalo i dnešní snění po dnu plném cestování. Tam i zpět. Zpět ke snění. Zdal se mi lehce nepokojný sen o ložním prádle. Abych vám to trochu přiblížil, jednalo se o deku, kterou jsem si nasadil na hlavu a hrál si na ducha. V zápalu hry jsem vypadl z balkónu přímo na podium, na kterém se odehrával opus jménem Nietzscheův kokos. Sen pak pokračoval tím, že jsem šel s Modrookou na rande, ale přišel jsem k ní o tři dny dříve, takže mě museli ubytovat v pokoji pro hosty. Pak jsem se probudil a jediné mé myšlenky směřovaly k tomu, že bych chtěl chodit do kadeřnictví, kde by zákazníci při stříhání seděli na houpacím koni. Občas mám pocit, že jsem buď génius nebo idiot a ostatní lidé kolem mě mají ve svém životě jediný úkol, zjistit co z toho. Já sám nevím… 

Jásám, jelikož jsem si uvědomil, že strčit si prsty do uší a pískat, dokáže vyřešit spoustu problému. Možná se vám to může zdát lehce naivní, možná trochu dětinské a některým z vás by to mohlo přijít značně hegeliánské. Ale to snad ne. Jsem nejspíš trochu přerostlé dítě, i když zase tolik jsem nevyrost, proto raději používám termín „dítě v záloze“. Včera jsem si tak zcela připadal. Měl jsem možnost odvést si (z pekla?) své dětské poklady nebo „prý“ potřebné kuchyňské vybavení. Samozřejmě jsem si vybral poklady, mají v sobě totiž jisté klady, navíc já nejsem člověk, který by byl tak hr na hrnce. Navíc už vím, že raději budu v bytě s jednou posteli, hrnkem, talířem, mými poklady a s Modrookou, než žít v dokonalé Bublině s mixérem za několik tisíc papírů, které tak rádi měníme za štěstí. Navíc mezi poklady mám i lego. Co si takhle svůj svět poskládat z kostek lega? Přidá se někdo? 

Tak si zatím v osamění užívám příchod své dospělé budoucnosti. Možná bez ctnosti, ale určitě z mnohokráte vysloveným „budou“. Vždy přeci jsou. Jak se na ně ale obléci? Vždy, když zmizím z dosahu všech lidských pohledů, napadne mě vždy podivná myšlenka. Pán tvorstva prý! Trochu velké zvolání na někoho, kdo často nedokáže poručit ani sám sobě, natož se shodnout s někým mně podobným. Nevím proč, ale často mám radost z prostého bytí v krajině a vzhlížím ke znamením, jimiž ke mně ona krajina promlouvá. A jedno jestli se zrovna nacházím na kraji lesa nebo v temných zákoutích měst. Má povaha jest v vskutku vrtošivá, což často pomáhá, často zavařuje, čímž i zmáhá. Ale jsem to já sám, a proto občas jásám, i když mi stejně jako ženám po padesátce dochází šťáva… Jsem rád, že ještě někdo čte (ve) mě…