Mozaiková

Dnešek je podivně dusný. Navrátiv se z Ráje zpět na Zem, přivítal jsem zdejší vedra úprkem do stínu. Pobyt na vzduchu tam u moře i v horách vzbudil ve mně život v takové míře, že ožila i otlučená duše městského hejska, který na pár dní zapomněl na lidská počínání a šlo mu to tuze k duze. Já, ten spletenec žil a cév, shluk odhodlanosti a představ, který má radost z prostého bytí v krajině, a který hledá znamení jimiž ona krajina beze slov promlouvá. Nyní jsem zpět a orientuji se zase jen na slova, jež lze zaznamenat uchem. Ale kdesi ve svém upřímném já cítím, že se tam zase brzo vrátím. Prosím však nejdřív o mátový čaj s medem. A taky nebe by ze své mohutné modré náruče mohlo sesypat několik dešťových kapek. V nastalém období by to bylo záhodno...

Nejsme dobrý popisovač událostí. Mé školní práce na téma „Výlet do ZOO“ patřili mezi to nejhorší co si lze vůbec představit. I přesto je však vhodné něco ze sebe dostat, jelikož nedávné události ve mně vzbuzují jistá nutkání. Nutkání, které nakonec stejně nejlépe přiblíží popis Modrooké. Vrátil jsem se jako nový člověk. Jistý svou vlastní vnitřní svobodou a láskou k Modrooké, bez které bych byl kdoví kde. A kdoví, kde by byla ona. Prostě jsme tady. Tedy, tady v Brně. U vás jsem tam. Chápete? Snad proto se jen tak beze smyslu vypisuji. Hledám v tom únik. Před pustotou dne. Ale třeba se právě touhle nečinností (odpočinkem, jak někdo s oblibou říká), stane dnešní den příslibem k něčemu objemnějšímu. Důležitému. Doteď přehlíženému. A pár postřehů ze břehů…

Popojedeme… 

S Modrookou jsme se letos rozhodli k tomu, že se vrátíme zpět na Azurové pobřeží a pořádně prozkoumáme všechny vesničky a místa, které nám loni utekla. A jelikož jsme vyjeli letos bez auta, byli jsme odkázáni na místní vlakovou a autobusovou dopravu, což by bylo fajn, kdy fungovala tak, jak je to popisováno na jejich webovkách. Třeba takový „ticket Azur“, by měl být lístek se kterým by se dalo cestovat až dvě a půl hodiny s jedním přestupem. Bohužel nikde tento lístek nešel koupit. Řidiči je neměli a v info centru Lignes de Azur nám v podstatě řekli, že neexistuje. Podle mě existují tak tři, které si mezi sebou každý den vyměňují, jelikož jsme ho jednou u jednoho Francouze viděli...

Další problémem jsou jízdní řády, jelikož autobus přijede vždy, kdy by neměl a naopak. A pokud navíc máte problémy s rozeznáním pracovního a nepracovního dne a pokud navíc příliš neumíte francouzsky, tak se vám může stát, že strávíte noc na nádraží v Nice. Přesto všechno bylo cestování parádní. Sympatické růžové Envibusy v Antibes, trochu futurističtější doprava v Monaku a všudypřítomné TAM linky se nám stali příjemnými společníky. A pak taky vláčky. Poprvé jsme je využili při návratu z Eze, kde nám autobusy odmítali zastavit, jelikož byli přeplněné, pak jsme podnikli krátkou cestu rychlíkem a nakonec jsme jeli i speciálním alpským vláčkem do Tende. Abychom vyjádřili svou spokojenost se službama SNFC, darovali jsme jim i 11 eur...

Ves, kam jsem se vez… 

Když se nyní přebírám fotkami všude jsou nějaké úzké uličky, dveře, okna, náměstíčka, kašny a další běžné propriety francouzských vesniček. My jsme navštívili Valbonne, Eze, Saint Paul, Biot a Tende. Každé má něco do sebe. Valbonne okouzlí čtvercovým půdorysem, Eze krásným výhledem na moře a taky mořem japonských turistů, Saint Paul je úžasné svými obchůdky a galeriemi, ve kterých jsme nechali část jmění (především Modrooká má svůj vysněný šátek, který jsem samozřejmě musel vybrat já), Tende pak ohromí výhledem na hory a Biot je krásné městečko bez turistů. Pro mě osobně bylo nejhezčí Tende, jelikož je něco mezi klasickou provensálskou a alpskou vesnicí. Myslím si, že bych si tam klidně dokázal představit své stáří. V podstatě i mládí a to něco mezi tím. Dokonce tam mají kino, ve kterém dávali Supermana. Dá se napsat ideální město pro můj život. Hory, moře a Superman… 

Trhám se… 

Mám rád trhy a vůni koření. Jestli je Modrooká zblázněná v toulání se v uličkách, tak já se rád jen tak toulám místními trhy. Všude neskutečně dobré ovoce, ryby a další pochoutky. Škoda jen, že něco takového nemáme tady. Když jsem byl dneska opět v našem Tescu bylo mi smutno. Alespoň malou útěchou jsou dobroty, které jsme si přivezli a které máme nyní vystavěny na stole v kuchyni. Kořením Azurového pobřeží jsou také všudypřítomné galerie a muzea. S Modrookou jsme navštívili historické muzeum v Tende a především oceanografické muzeum v Monaku, kde jsem si málem pohladil i žraloka. Ale potvora se vylekala, takže jsem měl ruce pět minut ve studené vodě úplně zbytečně. Kromě toho jsem dostal pomarančem, jedné francouzce jsme zaplatili cestu busem, utratili jsme týden v Tatrách za dvě super večeře a snědli hodně sušenek. Ideální plniny...

A tak všechno nakonec… 

Vzpomínek je plno, ale nejsem moc dobrý v tom, dát je srozumitelně dohromady. Snad se to trochu lépe povede Modrooké, páč všechny ty naše cesty napříč Antibes, Nice, Monacem a dalšími místy, by stály za nějaké to sepsání. Tady totiž užívám mnohem více citoslovců, především pak za tečkami vět. A to je ten lepší případ. Leckdy za větou nechávám jen prázdný prostor pro posluchače, trojtečku, otazník v závorkách, anebo jen prostý pohled. Dnes, pravdivěji řečeno včera, jsem v zrcadle našel odraz jiného člověka. Byl to přítel, jehož obraz jsem po celý život uchovával. Až teď mě napadají všechny otázky, jimiž jsem jej chtěl obkreslit na papír, možná proto, abych svou představu představil i jiným. Třeba je tohle to lidské štěstí, jeho vlastní obrazotvornost, vidina, návrat domů… Tak to je tak vše, jen ještě pár oblázků do mozaiky… 

Nejdříve je potřeba najít cestu, jsme moderní lidé, takže paírové mapy jsou out

Taková typická kempová svačinka, náš stan se jmenuje Stan

Tende z hora

Tende z dola

Vláček zázraků. Modrooká přemýšlí jak mi ujet.

Je potřeba vybrat tu správnou čumkartu

A taky je potřeba vše důkladně vyfotit

Třeba výměnu stráže v Monaku...

V muzeu koukáme na medůzy. Jedna mě v moři i požahala, což mi nevadí, páč mnoho lidí tvrdí, že jsem stejně požahaný

Chtěl jsem domluvit přátelák Parodie s Monakem F.C., ale asi neměli čas

V Antibes u sochy na molu

Je potřeba dodržovat pitný režim, ať je nám Nice

Tohle domů nepovezu...

To raději v noci vlezu do moře

Polibek na mostě, je jako, polibek na mostě

Na vrcholku Eze, dolů k moři jsme došli pěšky a filozoficky po cestě F. Nietzscheho

Při cestě dolů. Počítali jsme počet turistů, kteří šli nahoru. Počet byl nula. Počítali jsme to dvakrát...

V Monaku na střechách mají želvy

Dva lístky na vlak, který nejede, ideální nákup

Při čekání na ranní vlak jsme potkali i toto stvoření, které zaujal tablet s fotkami Buchlova