Chodit do školy v době, kdy tam nejsou žádné děti, je vskutku příjemné. Představuji si situaci, kdyby tam nebyly po celý školní rok. To bychom nejspíše byli školou s nejmenší úrazovostí. Ale kdo by mi na druhou stranu nosil čokoládu? Takže i děti mají své výhody. Zvláště pokud nejsou vaše. Musím se přiznat, že jsem se zpět do školy těšil. Je to zvláštní, ale mám rád své pracoviště i své kolegy. A taky mám rád, když fungují moje věci. Tohle je trochu horší oslí můstek, ale pokračujme. Nevadí mi, pokud jsou mé věci staré, vlastně mi ani nevadí, pokud nejsou ani příliš hezké. Jsem prostě rád, že věci, které něco dělají, to opravdu dělají. A je mi líto, že když nedělají, tak s tím nic nenadělám. Co tím vším chci napsat? Že se mi pokazil můj starý dobrý počítač, na kterém jsem napsal většinu hlupot. Což může být jistý druh znamení. Nevím proč, ale mám teď pocit, že je lepší do hloubky nepronikat. Hlavně ne do počítače…
I když jsem v podstatě hroch, po těle mám husí kůži. Tenhle srpen se mi zdá poněkud studený. A to píši jako člověk, který poslední týden strávil v Barceloně. Zážitky bych shrnul v jedné větě: Bylo tam fajn. Tak nějak si nejsem jistý, co jiného mám napsat. V podstatě největším zážitkem byla návštěva Camp Nou a zjištění, že moje dívka by na takovémhle stadiónu snesla i celých 90 minut koukání na kopanou. Zajímavá byla i návštěva Montserratu. Nejspíše jsem totiž našel místo, kde bych se chtěl schovat při zombie apokalypse. Ostatní zážitky mi jaksi splývají. Takže cestopisy raději nikdy psát nebudu. Raději to vyřeším nějakou tou fotkou. Teď mě napadlo, když lidé píšou cestopisy, nemohl by někdo psát i domopisy? Byly by to v podstatě průvodci vlastním domovem. Kde se dobře najíst, napít, kde přenocovat a tak. Plus nějaké ty tipy na zábavu a proč zůstat doma. Být tak na to ten správný typ…
Tak jsem zjistil, co je to ASL. Prý je to neléčitelné. A já si myslel, že se to léčí tou studenou vodou. Zvláštní. Některé zjištění jsou taková. Například Modrooká si zhruba po třech týdnech vždy všimne, že jsem vcelku pohledný člověk. Asi bych se měl holit častěji. Možná bych se měl i více holit, než číst odbornou literaturu. Zjistil jsem totiž, že ji přestávám rozumět. Ať už se jedná o pedagogiku, filozofii nebo filmovou vědu. Nějak chápu slova, ale nevím, co dohromady znamenají. Je to jako poslouchat DVA. Například v jedné odborné psychologické publikaci jsem se dočetl, že sebevražda je spíš hostilní než sebedestruktivní. Každopádně vás po ní neobjednají k holiči. A možná je chyba jen ve mně. Poslední dobou se mi zdá stále jeden sen. Jsem ve třídě a děti se mě na něco ptají. Mně se zamotá hlava a dokážu odříkat jen jména všech planet, přičemž do nich zahrnu i Pluto. Chápete? A ještě další postřeh k Červené karkulce z minula. Realisticky: „Babičko, proč máš tak velké oči? Protože mám zvýšenou funkci štítné žlázy!" Nezištně zjišťujme zlidštění…
Barca Experience...
Ale já raději Arsenal...
Opravdu jsem tam vzal svou dívku!
Pokud vám chybí socha, jsem připraven...
Ale vážně, kde jinde se ukrýt před zombies
S těmi zoo to asi trochu přeháníme
Tak trochu umění... a já si dlouho myslel, že Gaudí je ten chlapec z knihy Džunglí
V podstatě je jedno, kdo kde patří, hlavně když po svém boku máte někoho, kdo vás neopaří.
Žádné komentáře:
Okomentovat