18. ledna 2008

Už nevím

Minule jsem zažil ten skvělý okamžik naprostého "vševědění", bohužel existují i okamžiky, kdy nevíte vůbec nic. Jde z toho strach, když si uvědomíte, že se to stává tehdy, kdy se to nejméně hodí - při zkouškách ve škole, při pohovorech v práci, na prvním rande, na posledním rande, a někdy i na prvním rande, které je zároveň poslední. Nikdy vás to nepotká, když jste sami doma a koukáte na TV, když jste na návštěvě u příbuzných nebo když pečete cukroví. Tento stav sebou většinou přináší nepříjemné příznaky - dlouhé okamžiky ticha, časté "ehm", které přechází do "éééééééééééé", pocení, a u někoho dokonce způsobuje nekotrolovatelnou plynatost.

Asi teď čekáte, že napíšu o tom, kdy jsem tenhle stav zažil, ale já jsem se rozhodl, že vám o tom nenapíšu a místo toho tu zveřejním jednu šokující informaci. Jelikož, ale právě prožívám okamžik, kdy nevím vůbec nic, tak vám tu šokující informaci napsat nemůžu, což je také zapříčiněno mou nekontrolovatelnou plynatostí.

Žádné komentáře: