Jednou za čas se každému z nás stane, že zažije chvilku naprostého osvícení, v ten okamžik víme všechno, umíme všechno a většinou i zkazíme všechno, ale to je vedlejší. Takový okamžik jsem zažil dneska po dlouhém učení v knihovně. Když jsem si tak pročítal, už ani nevím co, postihlo mě něco skvělého. Najednou jsem měl pocit, že vím naprosto všechno, cítím naprosto všechno a slyším naprosto všechno, bohužel jsem neviděl všechno, překrásná slečna naproti mě byla pořád "hodně" oblečená.
Konečně jsem pochopil Kanta i Nozicka, uvědomil jsem si, že Graham Chapman byl nejlepší z Monty python, při pohledu na kopírku jsem si představil, jak to musí být pěkný mít doma svůj vlastní šicí stroj a konečně jsem pochopil, že boubelky jsou vcelku fajn - jsou totiž takový různorodý. Ale to nejlepší přišlo nakonec, uvědomil jsem si, že není od věci zajít si na jídlo, místo toho, abych přemýšlel o blbostech. No není to skvělý zjištění? Ham...
Konečně jsem pochopil Kanta i Nozicka, uvědomil jsem si, že Graham Chapman byl nejlepší z Monty python, při pohledu na kopírku jsem si představil, jak to musí být pěkný mít doma svůj vlastní šicí stroj a konečně jsem pochopil, že boubelky jsou vcelku fajn - jsou totiž takový různorodý. Ale to nejlepší přišlo nakonec, uvědomil jsem si, že není od věci zajít si na jídlo, místo toho, abych přemýšlel o blbostech. No není to skvělý zjištění? Ham...
Žádné komentáře:
Okomentovat