Snová

Dneska jsem měl vážně divnej sen, tak divnej, že divnější už je jenom záliba některých lidí ve sběru čajových sáčků. Přitom ten sen začal velice pěkně - se třemi krásnými holkama u mě na pokoji. Jedna blondýnka, jedna brunetka, a pozor, taky jedna zrzka. Když teď nad tím uvažuju, tak ta zrzka asi byla Spidermanova slečna, ta blondýna jedna holka ze základky z niž jsem byl asi měsíc úplně mimo, a ta brunetka byla kolegyně, která se mnou absolvovala jedno kolokvium, ani nevím jak se jmenuje, ale když ji někdy potkám, tak se na mě vždycky moc pěkně směje. Ve čtyřech jsme pak vedli intelektuální rozpravy nad aktuálními problémy lidstva.

Pak se to, ale nějak divně zvrhlo a bohužel ne tím způsobem, jakým bych si přál (při mém štěstí bych se asi stejně probudil). Najednou se totiž objevil doktor Nolč (starý nepříjemný vyučující) a řekl mi, že za to co provádím nemůžu dostat zápočet. Holky samozřejmě zmizely a já se najednou ocit v obrovském koženém křesle. K Nolčovi se přidala i moje babička (nevím proč, ale v ruce měla nůžky) a bědovala nad tím, co prý v tom Brně provozuju za sprosťárny. Křeslo se mi zdálo čím dal tím větší a já si najednou uvědomil, že se zmenšuju. Navíc jsem byl i "trapně nahý" , což znamená být nahý, ale v ponožkách. K Nolčovi a bábince se najednou přidal i Woody Allen, který mi řekl, abych ho přestal vykrádat. Pak si stoupnul do rohu místnosti a začal si s moji třídní učitelkou ze střední počítat exponenciální rovnice, přitom neustále mluvil o smrti, o poslední návštěvě psychologa a o výhodách adoptování korejských děvčátek.

Nakonec se objevil chlápek v kovbojském klobouku, který mě nechtěl "trapně nahého" a sedícího na obrovském křesle pustit do Edinburgu, kvůli tomu, že ve svém pouzdru nemám dostatečný počet modrých pastelek. No řekněte, nejsem divnej?

Ta slečna z kolokvia je vážně moc pěkná, je prostě ta SNOVÁ .....