Divnosti

V minulém týdnu jsem si dopřál zasloužený odpočinek doma v Havířově a přitom jsem zažil tolik zajímavých věcí, o některé se teď s vámi podělím.

Hlasovací

Takže asi všichni víte, že nám zákonodárci zvolili nového, či spíše staronového prezidenta, už dříve jsem napsal, že bych radši Švejnara, ale co se dá dělat. Musím si však přiznat, že znovuzvolení Klause mi život určitě nezmění, když o tom tak přemýšlím tak to má na mě stejný dopad jako to, když jsem si včera uvědomil, že jsem už strašně dlouho neměl svíčkovou. Co mě však na volbě zaujalo bylo hlasování poslanců a senátorů o způsobu volby. Jinak řečeno budeme hlasovat o tom, jak budeme hlasovat.Něco podobného jsem zažil i já, když jsem se rozhodoval o tom jestli napíšu jeden velký příspěvek nebo to rozdělím do několika menších. Tady je malá statistika mé jednokolové volby – PRO (6 hlasů), PROTI (2), ZDRŽELO SE (3). Na první pohled nic zvláštního, pokud si však uvědomíte, že jediným volitelem jsem já sám, tak jsou ty čísla velmi, ale velmi překvapivá.

Zkrocení marného snu

Ještě ve zkouškovém jsem si „úplnou náhodou“ přečetl Sen noci svatojánské, překvapivě mě to chytlo takže jsem si půjčil některé další Shakespearovy komedie a musím říct, že mě to opravdu baví. Do minulého týdne jsem od Shakespeara přečetl jen Romea a Julii, kteří mi vcelku znechutili povinou četbu na střední škole. Mělo to však i pozitivní účinky – přišel jsem na to, že sebevražda je vcelku nebezpečná činnost, jelikož hrozí, že si při ní ublížíme. Marná lásky snaha, Kupec Benátský, Mnoho povyků pro nic a Zkrocení zlé ženy mi však místo přemýšlení o smyslu sebevraždy docela zpříjemnily volno. Hlavně některé slovní hříčky (malé říčky?) stojí za to a Shakespeare tak u mě získal malé plus za triky jeho rétoriky.

Vedlejší příznaky

Po dlouhé době jsem potkal kamarádku, která se mi kdysi (a vlastně pořád) strašně líbila a dokonce jsem s ní byl i na rande. To však skončilo naprostým fiaskem. Nevím proč, ale vždy, když se mi líbí nějaká slečna tak při rozhovoru s ní začnu mluvit děsný blbosti, ne, že bych normálně byl kdoví jak skvělý řečník, ale při rozhovoru s mě sympatickou osobou někdy vyvádím opravdu divnosti. Téhle kamarádce jsem jednou, řekl, že je fajn, že má prsa. Samozřejmě jsem mluvil o jejím psu. Když jsem si uvědomil co jsem řekl, tak abych to zachránil tak jsem řekl, že to byl omyl a že vlastně žádné prsa nemá.

Poprvé

Tak nějak se přihodilo, že jsem byl týden sám doma. Nejdříve jsem uvažoval o nějakém divokém večírku se striptérkami, s velkým množstvím pití a s recitací poezie. To jsem však zavrhnul a místo toho jsem se rozhodl, že si sám vyperu. Po tříhodinovém studiu manuálu pračky jsem se do toho pustil. Výsledek nakonec předčil veškerá očekávání a vše se podařilo. Takže jsem si v 21 poprvé vypral a počítám i s tím, že než mi bude 30 tak si konečně i sám vyžehlím. I zde platí, že poprvé je to vždycky nejlepší.

Staly se i další věci například jsem našel způsob jak dokázat, že jeden můj soused je idiot, bohužel můj pokus ztroskotal na tom, že jsem nesehnal šimpanze a jojo. No prostě veselý týden.

A ještě bych rád poděkoval neznámé Polárce, že mi popřála k narozkám a taky děkuji neznáme Zuzce za komentář, no a vůbec děkuji všem, kteří se tu nějak objevili a zvedli číslo návštěvnosti blogu.