Nevím proč, ale začal jsem uvažovat o tom, jestli jsem odvážný člověk a jestli bych byl schopen udělat nějaký hrdinský čin. Např. vynést batole s hořícího domu, vytáhnout tonoucího z ledové vody, nebo se třeba zúčastnit soutěže v jódlování. Došel jsem k výsledku, že jsem skoro odvážný, to však ve skutečnosti znamená, že jsem naprostý zbabělec. Bojím se totiž skoro všeho. Na vrcholu tohoto pomyslného žebříčku jsou velmi znepokojující věci, a proto jestli jste slabší nátury, radši dál nečtěte a běžte se věnovat něčemu bezpečnějšímu, můžete třeba koukat na chleba.
Tak a teď jen pro ty odvážné je tu výběr těch nejděsivějších věcí mého života. Jednou z nejhorších věcí co mě, a myslím, že i vás, dokáže vyděsit jsou lidi, kteří vás nutí recitovat Vergilia. Jsou to ti největší vyvrhelové, žijí v nejtemnějších koutech univerzitních knihoven a literárních kaváren. V okamžiku kdy to nejméně čekáte k vám přiskočí a vy jste nuceni recitovat. Když už jsem u těch lidí tak další nebezpečnou sortou jsou ti, kteří vám ublíží ve chvíli, kdy si spletete heuristiku s hermeneutikou. Z těch mám taky panickou hrůzu. Nic se však v děsivosti nevyrovná stepujícímu mimovi. Chtěl jsem napsat i o dalších věcech, které mě děsí, ale dostal jsem z toho strach.
Doufám, že jste si všimli, že jsem nepsal nic o snových (ta je samozřejmě jen jedna atd.) a taky nic o smrti. I když … no tak příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat