I'd say that this is darkest note I ever wrote. No hint of a smile, or the usual quirky anecdotes.
Posledně jsem psal o své odvaze, teď se vámi podělím o to, co mě dokáže naštvat (někdy i na….). Anglický intro tu není jen tak, je to jedna z věcí co mě štve. Samozřejmě mě neštve angličtina, ale obecně přechody z jednoho jazyka do druhého, a to z toho důvodu, že mně to vůbec nejde. Teď se mi stalo, po předmětu v angličtině (velmi nudném), že jsem začal na jednoho kolegu mluvit anglicky. Proto obdivuji všechny lidi, kteří to zvládají. Je to podobný obdiv jako obdiv ke švédským letuškám, které nabízejí vanilkou zmrzlinu.
Další věc co mě štve, jsou lidi, kteří detailně rozebírají filmy, knihy nebo poezii a hledají veškeré skryté významy. Když jsem teď jel domů, tak ve vlaku jeden člověk rozebíral Bergmanovy filmy s důrazem na jejich implicitně vyjádřenou lidskou bezbrannost v kontrastu k dnešní situaci na trhu s kávovými boby.
Nejvíc mě však štvou opakující se věci, opakující se vtipy se stále stejnými sarkasmy a stejnou ironií a s naprostou absencí jakékoliv pointy, taky opakující se snění o některých lidech (byť velmi krásných) je trapas. Celé je to pak takový nudný deja vu. Nejvíc mě však štvou opakující se věci, opakující se vtipy se stále stejnými sarkasmy a stejnou ironií a s naprostou absencí jakékoliv pointy, taky opakující se snění o některých lidech (byť velmi krásných) je trapas. Celé je to pak takový nudný deja vu.
Takže od teďka bez sarkasmu, ironie a snových, s jasnou pointou a normální větnou skladbou. Nebo radši ne, zkoušel jsem to a vypadá to jako Klausova kniha o globálním oteplování.
Žádné komentáře:
Okomentovat