O svém vnitřním rozpolcení, jenž zažívám o Velikonocích jsem už psal, takže teď jak na věc. Takže, poslední dva roky na to jdeme jako rodinka velice rafinovaně. Já se ráno vzbudím a očekávám na stole balíček plný čokoládových kuřátek, beránků a zajíčků. Díky ním pak nástroj mé kruté pomsty (čti karabáč) zůstane uzamčen ve skříni. Celý den pak jakoby předstíráme, že se nic neděje. V podstatě je to typický příklad katalaxe založené na reciprocitě. To by asi měl Hayek z Hájka radost (politologové a ekonomové chápou, ostatní si radši dejte horké kakao).
Kromě hromady čokolády jsem si dneska dal i super maxi oběd, tuhle skvělou mňamku mi neznechutil ani vlas v polívce. Vlasy mi nevadí, ale dokážete si představit, že byste v polívce našli třeba pleš?
Poslední dobou se mi zdá, že trochu moc přemýšlím, asi se začnu zase dívat na TV. Třeba naposled jsem přemýšlel o tom, jestli bych něco změnil na svém dosavadním životě. Asi to znáte, jestli byste třeba řekli někomu něco, co jste se báli říct nebo udělali něco, co jste se báli udělat. Já jsem, ale na nic podstatného nepřišel, takže jedinou věc, kterou bych změnil, by bylo to, že bych si na jednom výletě na ZŠ nedával jelení guláš.
Taky jsem přemýšlel o tom, jestli existují mimozemšťané. Podle mě určitě, ale k nám nikdy nepřiletí, jelikož v TV nedávají žádné zajímavé pořady.
Takže jsem šťastnější, život mi jde s lehkostí peří, a teď už i vím jak na věc. To je přeci paráda … nebo snad ne?
Žádné komentáře:
Okomentovat