Po dlouhé době se mi zase zdál lehce podivný sen. Dnes žádná snová, ale dva brněnští politologové, kteří mi opravovali můj plynový sporák, který byl na elektřinu. Abych ze svých snů nezešílel potřebuji svá stejná rána.
Posledních několik let dělám pořád ty stejný věci (mytí, papání, mytí), a když jsem pak nucen něco měnit, většinou kvůli nějakým ranním povinnostem, tak se cítím lehce nesvůj. Cítím jakoby má mysl opouštěla mé tělo. Naposledy se třeba jen tak toulala městem, taky si myslím, že byla v zoo kouknout na lední medvídky. Problém nastal, když se chtěla vrátit zpět, jelikož zrovna byla nějaká výluka a nejezdily tramvaje. Návrat mé mysli jsem pak poznal díky podivnému šimrání na malíčku pravé ruky a taky tím, že mi nějaký hlas řekl, abych si nezapomněl vzít čepici.
Stejná rána je i to, že každé ráno mám problém najít klíče. Nejpodivnější na tom je, že to každý den trvá o něco déle. Nejspíše to bude tím, že se rozpíná vesmír.
Když se po těchto problémech dostanu na přednášku je jasný, že nemůžu normálně fungovat, když navíc potkám jistou osobu tak v tom prostě lítám. Po jednom pohledu si jí chci vzít, po druhém pak definitivně zavrhnu myšlenku, že bych ji šlohnul poznámky. Už tak trochu chápu co znamená „topit se v něčích očích“. Rána pro mě je, že si neustále zapomínám záchranný kruh. A když už mysl vymyslí jak na věc, tak najednou tělo opustí mou mysl. Nechápu proč spolu mysl a tělo nekamarádí. Pomalu se však blýská na lepší časy, jelikož jsem zpozoroval, že se moje mysl vcelku skamarádila s mýma nohama. Trochu mi to připomíná Descarta, který tvrdí, že naše mysl nikdy nepozná naše tělo, a že naše tělo je vlastně jen náhoda. Pokud by to byla pravda, proč nám vadí to, jak vypadáme v plavkách?
Když skončí přednáška a tělo se vrátí (většinou chodí na masáž), tak už je pozdě na všechno, jelikož si uvědomíte, že jste sami v učebně a topit se můžete jen ve své láhvi s pitím. Takže mi nezbývá nic jiného než zapnout přehrávač a odejít. Další rána však je, když si náhodou pustíte The Frames. To se pak můžete dočkat něčeho takového:
This situation's killing me
It's got me right under the thumb
I don't know where I want to be
This doesn't make no sense at all
…
I want my life to make more sense
I want my life to make amends
I want my life to make more sense to me
Jelikož jsem šťastnější, vím jak na věc, život mi jde s lehkostí peří, a i když se mi moc nedaří nevykrádat sám sebe, začnu si po chvilce zpívat. Je to pokaždé stejná rána, když mám svá stejná rána.
Žádné komentáře:
Okomentovat