Cokoliv

Poslední dobou mám pocit, že jsem strašně stydlivý. Problémem je, že se to dnem ode dne zhoršuje. Dokonce už to došlo tak daleko, že při sprchování zavazuji oči mé gumové kachničce. No nic, tak radši další hlupoty. Ještě je třeba uvést, že cokoliv si přečtete nemusí korespondovat s názory informatiků, lidí v rolácích čtoucích Marcela Prousta, Václava Klause a taky s názory Asociace pro tradiční gumové kachničky.

Trochu mě teď z pohody vyvedl rozhovor dvou informatiků, který jsem čistě náhodou vyslechl ve vlaku. Tihle chytráci se totiž bavili o užitečnosti jednotlivých oborů, bohužel politologie, filozofie nebo třeba i etnologie a environmentalistika z toho nevyšli moc dobře. Ve stručnosti by se dalo konstatovat, že většina studentů VŠ jsou hlupáci. Avšak kromě informatiků, právníků, ekonomů a lékařů. Učitelé taky nevyšli moc dobře, jelikož se tihle „kolegové“ shodli, že i když je jich třeba, stejně to prý jdou studovat jen ještě větší hlupáci než ti, co studují třeba politologii. Měl jsem chuť říct, že mi připadají jako neuvěřitelně bezmyšlenkovití tupci, ale radši jsem si to nechal pro sebe, jelikož by to mohli považovat za kritiku. Podle mě jsou všichni studenti fajn.

Vysoká škola z vás udělá jiného člověka, já se třeba konečně stal dospělým. Už jsem pochopil, proč se nemůžu celý týden či dokonce měsíc ládovat jen čokoládovými tyčinkami. Teď už vím, díky studiu na VŠ, že je potřeba jíst vyváženou stravu, a proto kromě čokoládových tyčinek jím i tyčinky oříškové. Stejně tak se díky studiu mé největší problémy točí kolem jídla, švédských letušek, jedné snové, gumových kachniček nebo kolem toho, jestli se můj pes bude jmenovat Integrál, Derivace nebo Platón. Tohle je na 21letého chlapíka vcelku dobrý ne? Jen mám někdy pocit, že bych se měl všem plátcům daní omluvit za to, že platí mé studium.

Kdokoliv může číst tenhle blog a já se tak poslední dobou trochu bojím, že mě přepadne chlápek v černém roláku, který začíná každou větu: „v podstatě“, a přetáhne mě po hlavě Marcelem Proustem. To kvůli tomu, že vykrádám jistého neurotika s New Yorku, tím, že tu stále sním, a ne s ní(m), ale hlavně kvůli mému neustálému prznění filozofie (a to se už nezmiňuji o prznění normální větné stavby). Naposledy to ode mě schytal René Descartes. Tím jsem se dostal na pořádně tenký led, jelikož tihle racionalisti jsou pěkně ostří hoši. Slyšel jsem historku o tom, že jeden empirik dopadl hodně nepěkně po tom, když se jednomu racionalistovi snažil vysvětlit svůj pohled na proces poznání. Racionalista s ním nesouhlasil a proto empirika zavřel do skříně a veškerý kyslík ze skříně mu vysál brčkem. Taky rozebírat s racionalisty ontologii může být hodně nebezpečné, hlavně když se netajíte svým kladným vztahem k Sartrovi.

Já se nebojím a proto se teď zmíním o jednom z nejnebezpečnějších, o Leibnizovi. Ten tvrdí, že celý svět je tvořen monádami, které jsou naprosto dokonalé. Já se však ptám, pokud jsou dokonalé, proč některým lidem vadí jejich přítomnost? A to hlavně na břichu, stehnech a zadku.

Poslední dobou jsem šťastnější, život mi jde s lehkostí peří a taky už vím jak na věc. Teď jsem navíc pochopil, že mi cokoliv dokáže udělat radost od hlupot, přes kachničky až po filozofii, a proto je na čase se trochu historicky znemožnit. Tenhle týden asi konečně sním své sny. A jestli ne, tak někomu sním meloun, a nebo prostě budu jen dál snít.