Jaro mě (h)ladí

Krom minulých problémů se stydlivostí, se poslední dobou objevují i problémy se smyslem mých pseudointelektuálně emocionálních, dobrodružně parodických sdělení. Trochu se mi zdá, že se ztrácím ve všech těch dvojsmyslech a slovních hříčkách, a jelikož jsem stále nenašel cestu jak z toho ven, půjdu na to dneska trochu jinak, jsem totiž jarně naladěn. Takže prostě jen jiná (jarní) hlupota. Jaro prý začalo už 21. března, ale na to nehraju a jaro začne teprve až já budu chtít.

Četl jsem teď strašně zajímavou knížku o lupiči jménem Arsen Lupin. Moc jsem to nepochopil, problém jsem měl hlavně s tím, proč se Lupinovi říkalo kočičí zloděj. Nedalo mi to a začal jsem po tom trochu pátrat. Nejdříve jsem vypátral jistou spojitost mezi inteligenčním koeficientem, smyslem pro vkusné oblíkání, pojídáním pažitky a recitací Skácelových básní, bohužel nic z toho mi nedalo odpověď na otázku, proč kočičí lupič, a ani mi to neodpovědělo na to, proč stále jen sním a ne s ní. Odpovědi se mi nakonec náhodou dostalo v knihovně od starého kmeta, který měl vousy jako Rasputin. Taky tam byla jeho manželka, která měla vousy jako Darwin, a která si o sobě myslela, že je jistým Horácem Krkovičkou, obchodníkem s prochozenými bačkůrkami.

Odpověď na mou otázku byla přitom tak prostá. Arsen Lupin byl kočičí zloděj z toho důvodu, že se na svých akcích převlékal za kočky. To je taky jeden z důvodů, proč o Krejčířoví či Koženém nemůžeme mluvit jako o kočičích zlodějích. Jsou totiž alergičtí na chlupy. Tenhle ten Lupin se teda převlíkal za kočky, jednou za angorskou, po druhé zas za siamskou. Jednou však udělal velkou chybu, jelikož se převlékl za mexickou bezsrstou. Byl tak celý nahý a nápadný, a proto ho chytili policajti převlečení za psy.

Jo, tohle je jedno z mých jarních dilemat, tím druhým je skutečnost, že si nedokážu sundat bundu tehdy, když mám na zádech batoh. Taky mám problém s tím, chovat se ke všem stejně podle Kantova kategorického imperativu, co mám však dělat, když někdo nemá rád čočkovou polévku? Asi opravdu žiju složitým životem naplněným zapeklitými problémy. To mi však nebrání být šťastnější …

Takže jaro mě (h)ladí, a já se tak nemůžu bránit dobrému naladění.